Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe:
„Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás. Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu.“

„Proboha! Co jste dělali?“

„Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat. Tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.“

Přijde domů chlápek a hned za dveřmi cítí, že něco neklape.

„Aha, napít jsem se chtěl.“ Napije se, ale stále to nějak není ono.

„Už vím, mám hlad.“ Nají se, ale pořád má pocit, že to nějak není ono.

„Vykoupu se a dám si cigáro.“ Vykoupe se, vyleze z vany, osuší se a když sahá po cigaretách tak zařve:
„Už vím! Běžky jsem si chtěl sundat!“

Po třech hodinách strávených ve frontě na finančním úřadě a jednáním s otrávenými mizerně placenými úředníky, se vytočený chlápek vydal do supermarketu koupit synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá:
„Budete platit kartou nebo hotově?“

Chlápek naštvaně vyhrkne:
„Hotově!“

Pak si uvědomí, že ta prodavačka si takové chování nezaslouží a vysvětluje:
„Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě…“

„Nic se nestalo… Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?“

Chuck Norris dokáže dohrát hru dříve, než ji nainstaluje.

Rodiče najdou v synově pokoji tašku, v níž jsou bičíky, pouta, řetězy a další sadomasochistické pomůcky. A matka se ptá otce:
„Kubo, co s ním budeme dělat?“

A otec na to:
„No, mlátit ho asi nemá smysl.“

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzdali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev.

„Co je to za rámus?“, ptá se manželky.

„Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi.“

Ženská má doma milence, užívají si a vtom uslyší v zámku rachotit klíče“Manžel!“

Klekne si u postele a začne se modlit:
„Bože, ať ho tu manžel nenachytá!“

Bohovi se jí zželí, sestoupí k ní do ložnice a řekne, že to zařídí, ale ona že se do 2 let utopí.

Protože jí nezbývá nic jiného, na to přistoupí. Dva roky se nekoupe ve vaně, jen se sprchuje, nechodí vůbec nikam k vodě a tak. Uplynou 2 roky, pak 3, 4 a žena na to zapomene a začne si zas pořádně užívat života.

Po 6 letech jí přijde dopis, že vyhrála plavbu výletní lodí po moři. Natěšená se tam vydá. Ale když jsou tak v půli cesty, loď plná ženských se začne potápět. Ženská si zase klekne a modlí se:
„Bože, nedělej to. Kvůli mé nevěře přece neutopíš celou loď.“

Rozevře se nebe, sestoupí Bůh a říká:
„Šest let. Šest let mi trvalo, než jsem vás sem, vy kurvy, všechny dostal!“

Starší pán byl jednou pozván na večeři ke svým dlouholetým přátelům. Během večera si nemohl nevšimnout, jak jeho kamarád oslovuje svoji manželku – samé „miláčku“, „drahoušku“, „zlatíčko“, „má lásko“. Po téměř sedmdesáti letech manželství!

Když manželka odešla do obýváku, pán se naklonil k hostiteli a obdivně povídá:
„Musím říct, že je úžasné, jak jí pořád říkáš těmi něžnými jmény. To je opravdu láska!“

Kamarád si povzdechl a zašeptal:
„Upřímně? Já už si deset let nemůžu vzpomenout, jak se vlastně jmenuje – a mám příšerný strach se jí na to zeptat!“

Během vojenského cvičení přichází velitel k čerstvě nastoupené jednotce a rozhodne se prověřit jejich schopnosti.
_“Vojáci, před vámi je speciální úkol! Vaším cílem je nepozorovaně proniknout na nepřátelské území a získat důležité informace. Musíte se maskovat a využít vše, co je k dispozici!“_

Jeden z vojáků, Pepa, zvedne ruku a zeptá se:
_“Pane veliteli, a co když nás objeví?“_

Velitel se zamyslí a odpoví:
_“V takovém případě udělejte vše, aby si mysleli, že jste někdo jiný.“_

Vojáci se rozejdou plnit úkol. Po několika hodinách velitel slyší podezřelý ruch z lesa. Přijde blíž a najde Pepu, jak stojí na místě, na hlavě má větev, kolem pasu omotaný mech a tiše říká:
_“Bééé, bééé.“_

Velitel se na něj podívá a zvolá:
_“Co to proboha děláte, vojíne?!“_

Pepa odpoví:
_“Pane veliteli, já jsem koza. Snažím se zapadnout.“_

Velitel si povzdechne:
_“Dobře, ale vážně pochybuji, že nepřítel věří na mechem porostlé kozy!“_