Americký voják sloužící se právě vrátil z několikatýdenního nasazení. Konečně dostal pár dní volna a jel vlakem do Londýna.

Vlak byl přeplněný, a tak prošel celou soupravu a hledal volné místo k sezení. Jediné volné sedadlo bylo vedle elegantně oblečené dámy středního věku, ale na něm se rozvaloval její malý pes.

Unavený voják se slušně zeptal:
„Promiňte, madam, mohu si sednout?“

Angličanka se na něj povýšeně podívala, povytáhla nos a odfrkla si:
„Vy Američané! Jste tak nezdvořilí. Nevidíte, že tam sedí moje malá Fifi?“

Voják si povzdechl a pokračoval dál hledat jiné místo, ale celý vlak byl obsazený. Po chvíli se znovu ocitl před tou samou dámou a jejím psem. Znovu tedy požádal:
„Prosím vás, paní, mohu si přisednout? Jsem opravdu unavený.“

Žena si ho přezíravě změřila, nakrčila nos a znechuceně pronesla:
„Vy Američané! Nejenže jste nezdvořilí, ale i arogantní. Představte si to!“

Voják už neřekl ani slovo. Sklonil se, popadl malého psa, otevřel okno a vyhodil ho ven. Pak se klidně posadil na uvolněné místo.

Žena se zděšeně rozkřičela, začala nadávat a požadovala, aby někdo vojáka potrestal.

V tu chvíli se z druhé strany uličky ozval distingovaný anglický gentleman:
„Víte, pane, vy Američané máte skutečně talent dělat všechno špatně. Držíte vidličku v nesprávné ruce, řídíte auta na špatné straně silnice. A teď jste, pane, vyhodil z okna špatnou čubku.“

PIN ke kreditce Chucka Norrise jsou poslední čtyři číslice čísla Pí.

Rychlost větru se zvyšuje přímo úměrně s účtem za váš nově provedený účes.

Chlapi v práci říkali, že je mezi námi buzna!
Doufám, že to bude Evžen, protože je fakt nááádhernej!

Během vojenského cvičení přichází velitel k čerstvě nastoupené jednotce a rozhodne se prověřit jejich schopnosti.
_“Vojáci, před vámi je speciální úkol! Vaším cílem je nepozorovaně proniknout na nepřátelské území a získat důležité informace. Musíte se maskovat a využít vše, co je k dispozici!“_

Jeden z vojáků, Pepa, zvedne ruku a zeptá se:
_“Pane veliteli, a co když nás objeví?“_

Velitel se zamyslí a odpoví:
_“V takovém případě udělejte vše, aby si mysleli, že jste někdo jiný.“_

Vojáci se rozejdou plnit úkol. Po několika hodinách velitel slyší podezřelý ruch z lesa. Přijde blíž a najde Pepu, jak stojí na místě, na hlavě má větev, kolem pasu omotaný mech a tiše říká:
_“Bééé, bééé.“_

Velitel se na něj podívá a zvolá:
_“Co to proboha děláte, vojíne?!“_

Pepa odpoví:
_“Pane veliteli, já jsem koza. Snažím se zapadnout.“_

Velitel si povzdechne:
_“Dobře, ale vážně pochybuji, že nepřítel věří na mechem porostlé kozy!“_

Žena poslala svého manželka v den jejich výročí koupit hlemýždě a víno.

Manžel se cestou zpátky zastavil v hospodě, že si jako dá jen jedno pivko a půjde domů. Najednou koukne na hodinky a jsou už 2 hodiny ráno. Rychle se tedy vydá domů, motá se a přitom přemýšlí jak to vysvětlí…

Přede dveřmi dostane nápad. Rozestaví hlemýždě za sebou v 15 cm rozestupech a zazvoní. Když nasraná manželka otevře dveře, chlap se otočí směrem k hlemýžďům a zavolá:

„No pojďte vy kurvy líný, ještě 2 metry a jsme doma!“

Mladý autor konzultuje název své prvotiny se zkušeným spisovatelem.
„No, máš tam bubny a totemy?“ táže se klasik.

„Nemám.“

„Tak ji prostě nazvi Bez bubnů a totemů.“

Tři lordi si vyprávějí své zážitky z pobytu v britských koloniích a jeden říká:
„Strávil jsem v Indii čtyřicet let života. To je vám tak krutá země. Představte si to. Když tam chlápek umře, tak s ním pohřbí zaživa jeho ženu.“

„Tedy, to je vskutku kruté. Ten nebožák nedozná klidu ani po smrti.“

Jedné noci dorazil přítel se svou přítelkyní k ní domu. U vstupních dveří se začnou líbat na dobrou noc a mladík začne být pomalu vzrušený.

Opře se dlaní o zeď, usměje se na ní a povídá:
„Miláčku, co kdybys mi ho vykouřila?“

Ona zděšeně:
„Zbláznil ses? Rodiče nás uvidí!“

„Ale prosím tě! V tuhle hodinu?“ zubí se na ní.

„Ne. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby nás přistihli?“

„Ale jdi! Nikdo tu není, vaši už spí!“

„Ani náhodou, je to moc nebezpečné!“

„Prosím, prosím, moc tě miluji?!?“

„Ne, ne a ne. Taky tě miluji, ale teď nemohu!“

„Jasně, že můžeš. Prosím?“

„Ne, ne. Fakt nemohu.“

„Moc prosím…“

Najednou se na schodech rozsvítí světlo a ukáže se její mladší sestra v pyžamu, s rozcuchanou hlavou a rozespalým hlasem povídá:
„Taťka říká, že už ho máš vykouřit, nebo to mám udělat já. A máma vzkazuje, že kdyby bylo třeba, tak to udělá klidně sama. Jen ať už proboha dá pryč ruku z toho zvonku!“