Vtipy

Potkají se u stolu Američan, Rus Slovák. Něco se popilo a Rus říká:
„U nás máme tak obrovské ropovody, že se do nich vejde i ponorka!“

Američan se nenechá zahanbit:
„U nás, v Americe, se staví 1000 metrů vysoké mrakodrapy!“

Slovák neví, čím by je trumfnul, až nakonec řekne:
„My máme na Myjave takého baču, že keď sa mu postaví, deväť holubov sa mu naň môže posadiť…!“

Noc se přehoupne do rána a když se probudí, Rus přiznává:
„Víte, chlapi, když se pije, tak se lže a včera večer jsem lhal i já. Nám se do těch ropovodů nevejde ponorka, ale jenom bagr.“

Američan se taky přiznává:
„Chlapi, byli jsme opilí, i já jsem lhal. My stavíme maximálně 600-metrové mrakodrapy.“

„Aj ja som vám klamal.“ přiznává nakonec Slovák. „Ten bača nebol z Myjavy, ale z Liptova.“

Děda si koupil počítač a naučil se s ním, díky svému vnukovi, pracovat. Jeho patnáctiletý vnuk mu potom z domova poslal tento e-mail:
„Milý dědo, je to prima, že si teď můžeme posílat maily. Už nemusím chodit k Tobě domů, abych věděl, jak se Ti daří. A moje kapesné, které mi dáváš, můžeš posílat na toto číslo účtu 100-215362215/01212. Tvůj vnuk Vilda“.

Dědeček, už znalý umění posílat maily, odpověděl:
„Milý Vildo, u mě je vše v pořádku. V příloze Ti posílám naskenovanou bankovku v hodnotě, kterou Ti dávám jako kapesné. Až budeš mít čas, přijď si pro originál. Tvůj děda“

Učitelka se ptá dětí ve škole:
„Tak co děti, nezapomněli jste na to, co jsme si v pátek slíbili, že v sobotu a v neděli uděláte někomu alespoň malou radost?“

Přihlásí se Vojta:
„Já jsem šel v sobotu k babičce a měla radost.“

„A v neděli?“

„V neděli jsem odešel a měla ještě větší radost!“

Přijde Karkulka k domečku babičky a zaklepe na dveře.

„Jen pojď dál, Karkulko...“

Karkulka vejde do pokoje a v posteli leží tři babičky. Říká:
„Babičko, co se ti to stalo?“

Babička odpoví:
„Mně nic Karkulko, zato ty jsi ožralá jak hovado.“

Když žena říká „Cože?“, tak není hluchá.
Je jen milá a dává ti šanci říct svůj názor lépe, jinak, opačně...

Přijde pan Hovorka k sousedovi:
„Máš něco k pití?“

„Mám, ale bohužel, nemám skleničku.“

„To nevadí, já mám míru v hubě.“

Vypije celou flašku naráz a soused to komentuje:
„Není mi líto toho chlastu, ale tu skleničku ti rozbiju!“

Mladá atraktivní slečna se právě se svojí schůzkou naslepo nebezpečně blížila postelovým
záležitostem, když tu propukla v pláč a mezi vzlyky povídá:
„Víš, bojím se, že si o mě uděláš špatnou představu. Já nejsem taková, co tohle dělá.“

„Věřím Ti!“ řekl její partner ve snaze ji upokojit.

„Jseš první.“

„První, co se s Tebou bude milovat?“

„Ne, první, který mi to věří.“

Martina si stěžuje:
„Co jsem se vdala, tak mě Franta sexuálně úplně zanedbává!“

„Tak se s ním rozveď!“

„Zbláznila ses? Vždyť jsem vdaná za Michala!“

V jedné firmě zaměstnali 5 kanibalů. Při oficiálním přivítání jim šéf povídá:
„Můžete tu pracovat, vyděláte si pěkné peníze a můžete se stravovat v naší kantýně, ale naše zaměstnance necháte na pokoji!“

Kanibalové souhlasili a slíbili, že nebudou nikoho obtěžovat. Po čtyřech týdnech přišel za nimi šéf a povídá:
„Pracujete velmi dobře, ale chybí nám jedna uklízečka, nevíte co s ní je?“

Všichni kanibalové odpověděli shodně NE a přísahali, že s tou věcí nemají nic společného.

Když šéf odešel, zeptal se vrchní kanibal:
„Kdo z vás sežral tu uklízečku?“

Zezadu se nesměle ozve:
„Já jsem to byl!“

A vrchní kanibal odpoví:
„Ty jsi idiot. My jsme už sežrali výrobního ředitele, oblastního ředitele odbytu a hlavního manažera kontroly, a nikdo nic nepoznal. A ty, debile, sežereš právě uklízečku!“

„Slečno? Prosím vás. Chodíte s někým?“

„Ne.“

„A s kým spíte?“

„Jen s mým plyšovým medvídkem.“

„Slečno, co mám udělat, abych byl váš plyšový medvídek?“

„Dát se vycpat! “