Vtipy: Náboženství

Malí klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku.

„Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?“ ptá se kněz.

„No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.“

Kostelník nalévá mešní víno, netrefí se, tak zakleje:
„Kurva, zas vedle!“

Farář ho napomíná:
„Kostelníku, neklej, Bůh tě potrestá!“

Ale je to houby platné a když se zase netrefí, zakleje. Když se to stane potřetí, naráz blesk, hrom. Farář padne mrtev k zemi a shůry se ozve:
„Kurva, zase vedle!“

Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se:
„Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?“

„Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními.“

„Hm, to je moc špatný.“ zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin. Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se:
„Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?“

„Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má.“

Kněz, pastor a rabín se rozhodnou zjistit, kdo z nich je nejlepší ve své práci. Každý z nich se vydá do lesa, najde medvěda a pokusí se ho obrátit na víru. Později se sejdou a sdílejí své zážitky.

Kněz začne:
„Když jsem našel medvěda, četl jsem mu z katechismu a pokropil ho svěcenou vodou. Příští týden má své první svaté přijímání.“

Pastor pokračuje:
„Já jsem našel medvěda u potoka a začal jsem mu kázat Boží slovo. Byl tak uchvácený, že se nechal pokřtít.“

Pak se podívají na rabína, který leží na nosítkách celý v sádře. Rabín si povzdechne a řekne:
„Když se na to zpětně podívám… asi jsem neměl začínat obřízkou.“

Papež, Dalajláma a arcibiskup z Canterbury se rozhodnou, že si půjdou zarybařit. Pronajmou si loďku a vyrazí doprostřed jezera. Je ale horký den a už za pár hodin jim dojde všechno pivo.

„Musíme se vrátit ke břehu a koupit další,“ navrhne papež.

„Není třeba,“ odpoví Dalajláma, vyleze z loďky a přejde po hladině jezera ke břehu, kde zajde do hospody. O deset minut později se vrátí s bednou piva, přejde po vodě zpátky a naskočí do loďky.

Za půl hodiny je pivo zase pryč. Tentokrát se zvedne papež a řekne:
„Teď jsem na řadě já!“ Podívá se dolů do vody, usměje se, pak vystoupí z loďky a klidně přejde po hladině na břeh. O deset minut později se vrátí, opět po vodě, s dalším pivem.

Po další půlhodině je pivo pryč znovu. Arcibiskup si odkašle a řekne:
„Teď to vezmu já!“ Sebevědomě se postaví, přehoupne nohu přes bok lodi… a okamžitě se propadne pod hladinu.

Papež a Dalajláma ho vytáhnou zpět, lapá po dechu a prská vodu.

Papež se nakloní k Dalajlámovi a pošeptá mu:
„Myslíš, že jsme mu měli říct o těch kamenech pod hladinou?“

Dalajláma se zamračí a nechápavě se zeptá:
„Jakých kamenech?“

Muž se prochází lesem, když v tom uvidí, jak se na něj řítí medvěd. Vezme nohy na ramena, ale ví, že medvědovi nemá šanci utéct. Tak se začne modlit:
„Pane, prosím tě, smiluj se nade mnou! Dej, prosím, ať je ten medvěd křesťan!“

Medvěd ho dostihne, srazí ho k zemi… pak si klekne, sepne tlapy a řekne:
„Pane, děkuji ti za toto jídlo, které se chystám přijmout.“

„Modlíte se doma před jídlem?“

„Ne, proč? Moje žena vaří výborně!“

O´Brien žil na venkově sám, jen se svým psem. Ten mu však jednoho dne pošel. O´Brien se vydal na farnost za knězem:
„Otče, pošel mi pes, bytost, která mi byla nejbližší. Bylo by možno za ubohé stvoření odsloužit mši?“

Kněz byl laskavý, leč neoblomný:
„Obávám se, že to nejde. Nemůžeme sloužit mše za zvířata. Ale, jestli mohu poradit, dole v údolí je jakási podivná církev. Nikdo pořádně neví, v co věří a co vyznávají. Třeba by mohli něco udělat pro to ubohé stvoření.“

O'Brien se zaradoval. Ještě se na odchodu zeptal:
„Myslíte, otče, že tisíc dolarů bude na ten obřad stačit?“

Kněz ho rychle vtáhl zpátky na faru:
„Matko sedmibolestná, člověče zlatý! Proč jste neřekl hned, že ten pes byl katolík?“

Praví opat:
„V klášteře přijímáme nové mnichy neobvyklým způsobem, tak se ukáže, jestli jste schopni zříci se žen a pokušení.“

Všichni se svlečou donaha a na přirození jim přivážou zvonek. Do místnosti vstoupí krásná žena a začne se svlékat. Zvonky zvoní jak o život, jen jedno přirození se ani nehne a zvonek ani necinkne.

„Ty jsi ten vyvolený!“ zvolá opat. „Budeš přijat do kláštera a budeš bydlet s bratrem Kristiánem!“

„Cililililink!“

„Franto, jak jsi mohl v kostele tak nadávat na pána Boha? Zrovna ty, takový věřící! No?“

„No víš, Maruško, před léty jsem ho prosil o kytku a zdědil jsem zahradu.“

„Pak jsem prosil o malou chatku a zdědil jsem statek.“

„No a do třetice jsem prosil o jednu krávu a dostal jsem telefonní číslo na tebe!“