Dva vidláci jdou na lov a při chůzi narazí na obrovskou díru v zemi. Přistoupí k ní a ohromeně na ni zírají.

První lovec říká:
„Páni, to je nějaká díra. Ani nevidím dno. Zajímalo by mě, jak je hluboká.“

Druhý lovec odpoví:
„Nevím, hodíme tam něco a poslechneme, jak dlouho to bude padat.“

První lovec se rozhlédne a ukáže:
„Hele, támhle je stará převodovka. Pomoz mi ji tam hodit.“

Tak ji společně zvednou, odpočítají jedna, dva, tři a hodí ji do jámy.

Stojí tam, naslouchají a nakukují přes okraj, když najednou zaslechnou šustění v křoví za sebou. Otočí se a vidí kozu, jak se řítí z houští, sprintuje přímo k díře a bez váhání skočí hlavou napřed dovnitř. Nechápavě na sebe zírají, pak se znovu podívají do díry a snaží se pochopit, co se právě stalo, když k nim přistoupí starý farmář.

„Hele, pánové, neviděli jste tady někde moji kozu?“

První lovec říká:
„To je vtipné, že se ptáte. Zrovna před chvílí jsme tady stáli, když z křoví vyběhla koza, hnala se snad stovkou a skočila rovnou do téhle jámy!“

Farmář zavrtí hlavou a říká:
„To není možné. Měl jsem ji přece přivázanou ke staré převodovce!“

Šest roků jsem nepil, nekouřil a děvčata mi ani nešla na mysl…
No, potom mě máma odvedla do školy!

Z hospody se vypotácí ožralý Marťan a klátí se ze strany na stranu ulicí. Náhle zpozoruje, že na něj všichni zírají s ústy dokořán.

„Co je?!“ reaguje nelibě. „Ještě jste nikdy neviděli opilce?“

Chlapeček povídá holčičce na pískovišti:
„He heč, ty nemáš pinďoura!“

Holčička:
„Až budu velká, budu jich mít kolik budu chtít!“

Přijde nadržený lord za lady a říká:
„Lady, akcie stoupají.“

„Lituji lorde, ale burza je uzavřena.“

Lord přijde druhý den a říká:
„Lady, akcie stouply na maximum!“

„Lituji lorde, burza je stále uzavřena.“

Třetí den přijde lady za lordem:
„Lorde, burza je otevřena!“

„Lituji lady, ale akcie byly prodány pod rukou.“

Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne:
„Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!“

„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.

Chuck Norris se podívá do zrcadla a jeho odraz uhne pohledem.

Muž u lékaře:

Doktorka:

„Příznaky?“

Muž: „Myšlenky na smrt, sebelítost...“

Doktorka:

„Takže rýmička?“

Muž:

„Může být.“

Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní už nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.

Popelka se podiví:
„Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“

Babička odpoví:
„Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život. A já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“

Popelka byla překvapená. Zamyslela se a povídá:
„Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.

Babička odpoví:
„To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?“

Popelka se podívá na své křehké tělo a říká:
„Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“

Přání se v mžiku stane realitou. Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.

Babička se zeptá ještě jednou:
„Máš poslední přání, co by to mělo být?“

Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví:
„Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?“

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí stejně náhle, jak se objevila.

Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají. Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.

Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když Bob šeptá:
„Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“