Slepice snese sedmikilové vejce. To samozřejmě vzbudí zájem médií a novináři se ptají kohouta:
„Budete se snažit o další, větší?“

„Ne.“

„A co plánujete?“

„Rozbiju pštrosovi držku!“

Skupina českých turistů se na Liptově baví s bačou Janem. Jeden z nich se ptá:
„Bačo, a ty ovce celý den jenom žerou?“

Bača odpoví:
„Veru, celý deň, nemajú nič inšuo na robote.“

Turista pokračuje:
„A kolik toho sežerou? Všechny stejně?“

Bača se poškrábe za uchem a říká:
„Nooo… rovnako nie. Tie biele zožerú toho raz toľko, čo tie čierne.“

Turisté se zarazí:
„Ale, bačo, to přece není možné!“

Bača s klidem vysvětlí:
„Čo by nebolo! Tých bielych mám dvesto a tých čiernych iba sto…“

Paní Novákové se rozbila myčka na nádobí. Zavolala proto opraváře; měl čas hnedky druhý den dopoledne. Paní Nováková však už měla naplánovaný jiný program, který nemohla přesunout na jiný termín. Pojala k opraváři důvěru a řekla mu do telefonu:
„Nechám Vám klíč pod rohožkou. Opravte mi prosím myčku a účet mi nechte na kuchyňském stole. Mám psa, ale nebojte se, je to dobrák, nic Vám neudělá. Zato v žádném případě, za žádných okolností nemluvte na papouška!“

Příštího dne opravář přijel. Vše bylo tak, jak se s paní Novákovou domluvili. Klíč našel pod rohožkou a uvnitř se pak potkal s největším a nejstrašnějším psem, jakého kdy viděl. Pes se však choval přátelsky a klidně pozoroval opraváře při práci. Oproti tomu papoušek, to byl parchant. Házel po chudákovi opraváři oříšky, křičel na něj, nadával a bez ustání jej zahrnoval nejsprostšími výrazy. Konečně už to opravář nevydržel a zařval:
„Drž už zobák ty blbá opelichaná stará slepice!“

Papoušek ztichl, kradmo se na opraváře podíval a odpověděl:
„Azore, trhej!“

Když ležela vedle mně na lůžku, můj vnitřní hlas mi říkal:
„To je v pořádku, relaxuj, vždyť nejsi první doktor, který se občas vyspí se svou pacientkou.“

Jenže jiný vnitřní hlas mi připomínal:
„Ale Howarde, ty jsi přeci veterinář!“

Dva zloději ukradnou motorku se sajdkárou. Ten, co řídí, povídá:
„Kdyby jeli policajti, tak zakukej!“

Jen co se rozjedou se z bočního vozíku ozve:
„Ku ku ku...“

Ten, co řídí, zvýší rychlost, ale vzápětí se opět ozve:
„Ku ku ku ku ku...“

Zase přidá, řízne pár zatáček, ale opět slyší:
„Ku ku ku ku ku...“

Tak se už nasere a ptá se:
„Co je pořád, do prdele, vždyť žádný policajty nevidím!“

„Ku ku... kurva, ta sajdkára nemá dno!“

Žena zemře a dostane se do Nebe. U nebeské brány ji zastaví anděl a říká:
„Než vstoupíš, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Žena odpoví:
„Dobře, jaké slovo?“

Anděl se usměje a řekne:
„Láska.“

Žena slovo správně vyhláskuje a je vpuštěna do nebe.

Líbí se jí to, a tak se ptá anděla:
„Potřebujete někdy u brány pomoc?“

Anděl souhlasí a dá jí tu práci.

Po nějaké době (čas v nebi neexistuje) se u brány objeví její manžel. Žena se ho ptá:
„Jaký byl tvůj život po mé smrti?“

Muž odpoví:
„Úžasný! Pamatuješ si na moji bývalou sekretářku, na kterou jsi vždycky žárlila? Tak jsme spolu začali chodit. Utratili jsme všechny tvoje peníze, procestovali svět a skvěle se bavili.“

Žena se na něj usměje a řekne:
„Dobře, abys mohl vstoupit do nebe, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Muž se ptá:
„Jaké slovo?“

„Československo.“

Pomoc Africe, koncert U2. Na podium přichází Bono. Zastaví se a tleskne. Po vteřině znovu. A znovu. Diváci nechápou. Po deseti vteřinách Bono povídá:
„Při každém mém tlesknutí umře v Africe jedno malé dítě.“

A z davu se ozve:
„Tak s tím koukej přestat, ty vrahu.“

Cikánský pár se vezme a jsou na líbánkách. Cikánka se převleče do sexy spodního prádla a lehne si na postel. Vyzývavě se podívá na muže a zašeptá:
„Bud na mě jemný, jsem ještě panna.“

Cikán s řevem vstane z postele, popadne kalhoty a uteče domů aby to řekl otci. Otec ho uklidňuje:
„Neboj, najdeš si jinou. Pokud nebyla dobrá pro svou rodinu, tak není dost dobrá ani pro tebe.“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů? Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou a kuřata vám klidně podržím.“