ZPRÁVA NA ZÁZNAMNÍKU BRITSKÉ ARMÁDY:

Děkujeme, že jste zavolali Britskou armádu. Omlouváme se, ale všechny naše jednotky jsou momentálně v terénu nebo jinak zaneprázdněné. Zanechte prosím zprávu s názvem vaší země, jménem organizace, regionem, konkrétní krizí a kontaktním číslem, na kterém vás můžeme zastihnout.

Jakmile vyřešíme Kosovo, Bosnu, Makedonii, Srbsko, Irák, Severní Irsko, Sierra Leone, Kongo, pochodování sem a tam po asfaltu v Londýně a povinné školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zavoláme vám zpět.

Mluvte prosím po zaznění tónu, nebo pokud požadujete další možnosti, poslouchejte následující instrukce:

A. Pokud je vaše krize malá a blízko moře, stiskněte 1 pro Royal Marines.

B. Pokud se vaše záležitost nachází v exotickém prostředí s tropickým klimatem, dobrými hotely a lze ji vyřešit jedním či dvěma nízkorizikovými nálety, stiskněte 2 pro Royal Air Force. (Upozorňujeme, že tato služba není dostupná od 16:30 hod. ani o víkendech.)

C. Pokud se váš dotaz týká situace, kterou lze vyřešit válečnou lodí, trochou slavnostní výzdoby, vlajkami, pořádným koktejlovým večírkem a špičkovou pochodovou kapelou, napište s dostatečným předstihem na adresu: First Sea Lord, The Royal Navy, Whitehall, London SW1.

Zastaví kamion na červenou. Ke dvířkům doběhne blondýna a zaťuká na okénko. Řidič ho stáhne a blondýna na něj:
„Jmenuju se Marie, jedu za vámi a ztrácíte náklad.“

Řidič zakroutí hlavou, padne zelená. Na příští křižovatce se scéna opakuje. Na třetí červené to řidič už nevydrží, vyskočí z náklaďáku, zaťuká na okénko auta blondýnky a když ho blondýna stáhne, tak řekne:
„Já jsem nějaký Karel, je zima, jsme v Liberci a já sypu sůl na silnici.“

Umírající babička říká své vnučce:
„Chci ti zanechat svou farmu. To zahrnuje i vilu, traktor a další vybavení včetně 22 398 750 dolarů.“

Vnučka, která se již brzo stane bohatou říká:
„Babi, jsi tak štědrá, nevěděla jsem, že máme farmu! Kde to je?“

Babička z posledního dechu šeptá:
„Facebook..“

Tři zesnulí jdou do nebe. Aby smazali všechny hříchy, které spáchali, musí vytrpět zlo, které napáchali při svém řemesle. První byl obuvník, druhý krejčí a třetí cukrář.

První vstoupil dovnitř, a pak bylo slyšet bolestný křik. Když vyšel ven, ptali se ho, co že mu tam dělali: „Něco hrozného, přitloukli mi na nohy boty.“

Druhý šel dovnitř, zase slyšet křik, a když vyšel, tak se ho ptají: „Příšerné, přišili mi na tělo oblek.“

Cukrář povídá: „Co mně mohou provést, vždyť jsem byl jen cukrář.“

Vešel dovnitř. Začal se ozývat úplně hrozný řev. Když se cukrář vypotácel ven, ti dva se ptají, co bylo: „Ani se neptejte. Šlehali mi vejce!“

ŽENA:

Leží vedle mě, vůbec mě neobejme.
Kouká do stropu…
Kdo ví nad čím asi přemýšlí. Jsme spolu už dva roky.
Je to příliš dlouho - zřejmě je nejvyšší čas vyměnit mě za mladší.
Přece jen, za ty dva roky jsem dost přibrala.
Zamračil se, to není dobrý. Myšlenkami je úplně někde jinde.
Ztrácím ho, už pro něj nic neznamenám!

MUŽ:

Moucha na stropě. Jak to ta kurva dělá, že nespadne?!

„Ještě nikdy jsem neviděl tolik suchých hub jako v neděli.“

„Neříkej, tys byl v lese?“

„Ne, ale v hospodě došlo pivo.“

Po třech hodinách strávených ve frontě na finančním úřadě a jednáním s otrávenými mizerně placenými úředníky, se vytočený chlápek vydal do supermarketu koupit synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá:
„Budete platit kartou nebo hotově?“

Chlápek naštvaně vyhrkne:
„Hotově!“

Pak si uvědomí, že ta prodavačka si takové chování nezaslouží a vysvětluje:
„Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě…“

„Nic se nestalo… Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?“

Víte, co je na ceduli, která stojí u „Brněnského orloje“?

Zákaz vstupu Monice Lewinské.

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev. Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u kohnů a když mu otevřou, zeptá se:
„Bydlí tady vdova Kohnová?“

„Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova.“

„Chcete se vsadit?“