Jede v newyorském metru malý Žid a sleduje černocha, který čte hebrejsky psané noviny. Židovi to přijde divné a říká černochovi:
„Promiňte, vy ráčíte být Žid?“

A černoch říká:
„No tak to by mi tak ještě scházelo!“

Tři zesnulí jdou do nebe. Aby smazali všechny hříchy, které spáchali, musí vytrpět zlo, které napáchali při svém řemesle. První byl obuvník, druhý krejčí a třetí cukrář.

První vstoupil dovnitř, a pak bylo slyšet bolestný křik. Když vyšel ven, ptali se ho, co že mu tam dělali: „Něco hrozného, přitloukli mi na nohy boty.“

Druhý šel dovnitř, zase slyšet křik, a když vyšel, tak se ho ptají: „Příšerné, přišili mi na tělo oblek.“

Cukrář povídá: „Co mně mohou provést, vždyť jsem byl jen cukrář.“

Vešel dovnitř. Začal se ozývat úplně hrozný řev. Když se cukrář vypotácel ven, ti dva se ptají, co bylo: „Ani se neptejte. Šlehali mi vejce!“

Pasažéři vystupují z letadla a jeden se náhle poněkud zakymácí.
„Co je?“ ptá se ho přítel.

„Ale, nějak se mi udělalo černo před očima.“

„Z toho si nic nedělej,“ poplácá ho starý kamarád po zádech, „taky jsme v Africe!“

Víte, co je to maximální přesnost?

???

Nakopnout komára mezi nohy!

Dva kamarádi se baví o dovolené. První říká:
„Byl jsem v Rusku a všude samý nahatý ženský, jídlo, alkoholu co hrdlo ráčí a toho zlata co tam bylo.“

Za rok se znova potkají a ten druhej říká:
„Co jsi kecal, že tam jsou všude nahý ženský, jídlo, alkohol a zlato. Všude hlad, žízeň a chudoba.“

První na to:
„No jo, jenže já tam byl s Wermachtem.“

Klient v bance se přehrabuje v tašce.
Pokladní se ptá:
„Vložit nebo vybrat?“

Klient:
„Určitě vybrat, ale nemůžu najít pistoli.“

Mladému novináři se narodil první syn. Kolegové mu poslali telegram:

„Blahopřejeme! Konečně dílo, které má hlavu i patu.“

Přijde domů chlápek a hned za dveřmi cítí, že něco neklape.

„Aha, napít jsem se chtěl.“ Napije se, ale stále to nějak není ono.

„Už vím, mám hlad.“ Nají se, ale pořád má pocit, že to nějak není ono.

„Vykoupu se a dám si cigáro.“ Vykoupe se, vyleze z vany, osuší se a když sahá po cigaretách tak zařve:
„Už vím! Běžky jsem si chtěl sundat!“

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to:
„Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.“

Láďa se nevzdává a říká:
„Chlapi, ale já se znám s Klausem.“

Oni:
„To ti tak žerem.“

Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.

Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.“

Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.“

Tak Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s papežem.“

Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá:
„Nazdar Benedikte!“

Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.

Láďa na ně kouká:
„To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?“

„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?“