Dva zloději se vloupou do banky v noci. Jeden z nich otevře sejf a najde v něm jen jogurty místo peněz. Podívá se na svého komplice a zašeptá:
„Co to sakra je? Tohle není normální sejf!“

Ten druhý pokrčí rameny a odpoví:
„Nevadí, prostě to sníme, ať se to nepromrhá.“

Tak začnou jeden jogurt za druhým jíst. Po několika hodinách a desítkách snědených kelímků první zloděj povzdechne:
„Hele, tohle je divný. Kde jsou sakra peníze?“

V tom se otevřou dveře a dovnitř vstoupí noční hlídač. Když uvidí zloděje obklopené prázdnými kelímky, začne se smát:
„Vy idioti! Tohle není banka, to je spermobanka!“

Na koupališti si Pepa povídá s krásnou slečnou a ta se jej ptá:
„Co je to za tu paní, co se na nás pořád dívá?“

„Ani se neptejte. Budu mít co dělat, abych jí vysvětlil, kdo jste vy!“

V pohádkové říši zuří válka.

„Pane generále, poslušně hlásím, že už nám sundali dvacet letounů!“ oznamuje svému velícímu plukovník.

Generál zrudne zlostí a mumlá si pod vousy:
„Zatracení obři!“

Kdosi nyní zvonil na dveře. Jdu otevřít a tam samotný rohatý. Poskakoval, rachotil řetězem a stále samé „hudry, hudry“. Říkám mu:
„To na mě neplatí. Já už dvacet let žiju s pořádnou pekelnicí.“

Zrovna stála vedle mě. Prohlédl si ji a říká:
„Sakra chlape, peklo je za trest, ale pro Tebe by to byla odměna. S Pánem Luciferem.“

A zmizel.

Do nádražního bufetu zavítá návštěvník z vesmíru. Objedná si guláš a upozorňuje číšníka:
„A dejte mi hodně lásky.“

Ten se na něj nechápavě podívá:
„Lásky?“

„No, lásky,“ nenechá se znejistět tvor z vesmíru.
„Slyšel jsem, že je to koření života!“

„Obžalovaný, vy jste žil se dvěma ženami, a to je podle zákona bigamie. Máte nějakou polehčující okolnost?“

„Ano, prosím. Měl jsem taky dvě tchýně!“

Sedí indián u vodopádu a kouká na svou ženu jak pere prádlo. V tom z vodopádu spadne kámen jeho ženě na hlavu a zabije ji.

Indián zkušeně:
„To už je třetí pračka, kterou mi zničil vodní kámen.“

Otec vysvětluje synovi:
„Ten výprask jsem ti dal proto, že tě mám moc rád.“

„Ale tati, tolik lásky si snad ani nezasloužím.“

Vezou takhle dědečka z operačního sálu na pokoj a v tom dědeček začne křičet, že nechce na čtrnácku, že tam se dávaj ty, co mají zemřít. Sestra mu říká:
„Ale dědo, to není pravda, ty se dávají na šestnáctku, tady jsou jen lidi se slepákem nebo zlomeninama.“

Najednou přijde hlavní sestra a říká:
„Bláhová, kam ho to vezete, ten patří na šestnáctku…“