Chuck Norris radí Googlu, když vyhledávač nemůže něco najít.

„Podvedl jsi mě někdy?“

„Jo. Ale jen jednou. Přísahám.“

„Cože? Jako kdy? A jak se to stalo ?“

„Minulej tejden v kartách.“

Dřevorubec si při práci usekne ruku. Doktor mu povídá:
„Litujeme, ruku Vám už nezachráníme. Ale můžete zkusit štěstí a možná dostanete umělou ruku, kterou budete ovládat hlasem.“

Muž teda ruku příjme a za dva dny ji už má a ohromně se mu líbí. Jde na záchod zvědav, jak se mu to povede:
„Rozepnout!“... zzz.
„Oklepat!“... „Ááu! Chceš mi ho utrhnout?“
„Doprdele!“... šup. „Do hajzlu“... žbluňk

Vrátí se lord předčasně z golfu, lady je nějaká nervózní. Lord otevře svoji skříň na šaty a tam je schovaný nahatý chlap.
„Lady, opět jste mě neuposlechla. Již několikráte jsem vás přece žádal, abyste si svoje věci neukládala do mé skříně.“

Myška si hrabe díru, když tu jde okolo ježek a povídá:
„Myško, nenamáhej se zbytečně. Zajdi za krtkem, ať ti půjčí lopatu. Díru si s ní vykopeš mnohem snadněji.“

Myška si to rozmyslí a vydá se ke krtkovi. Když je asi pět metrů od jeho domu, říká si pro sebe:
„Ten krtek je ale takový lakomec. Určitě mi tu lopatu nepůjčí.“

Pokračuje dál, ale když je tři metry od domu, zase si brblá:
„Ten krtek je fakt hrozně lakomý blbeček. On mi ji prostě nepůjčí!“

Přesto jde dál. Když už je jen metr od domu, znovu se zastaví a rozčileně si říká:
„Ten krtek je úplně neskutečný debil. Určitě mi tu pitomou lopatu nepůjčí!“

Nakonec dojde až ke krtkovu domu, zaklepe na dveře. Když krtek otevře, myška se sehne, zvedne cihlu, co leží na zemi a flákne ho s ní přes hlavu. Rozčíleně na něj zařve:
„Tak si tu pitomou lopatičku sežer!“

Koná se pohřeb. Vdova a pozůstalí na spuštěnou rakev se slzami hází květiny. Jen tchýně do hrobu hodí něco, co s ránou narazí na víko. Ostatní se na ní divně podívají a ptají se, co to tam hodila.

„No kytky už neměli, tak jsem koupila bonboniéru!“

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká:
„Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí.“

Student se zvedl od stolu s odpovědí:
„Hmm, tak já letím.“

Čímž pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj student na vše odpověděl naprosto bezchybně. Proto mu dává poslední otázku:
„Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?“

Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně praví:
„No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem.“

Student neváhá s odpovědí:
„Vzdyť jo, každý si vybere to, co mu chybí.“

Profesor už je tak vytočený, že do studentova indexu napíše BLBEC a pošle ho pryč. Student odchází, aniž by se podíval na své ohodnocení a po chvíli se vrátí s otázkou:
„Pane profesore, vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku.“

Povídá takhle jednou chytrej blbému:
„Hele blbej, zahrajeme si takovou hru. Já ti dám hádanku a když jí neuhádneš, což je jasný, protože si blbej, tak mi dáš deset korun. Pak zase dáš hádanku ty mě. Já ji určitě uhádnu, protože jsem chytrej, to je jasný, ale kdybych jí náhodou neuhádl tak ti dám stovku“

Blbej souhlasil.

Chytrej:
„Tak blbej začínám... stojí to u stolu, má to čtyři nohy, sedí se na tom, co to je?“

Blbej přemýšlí až se mu z hlavy kouří, ale neví nic a povídá:
„Nevím, tady máš deset korun“
Chytrej:
„Paráda, tak teď říkej hádanku ty.“

Blbej:
„Tak dobře. Když to leží má to dvě nohy a když to stojí má to tři nohy. Co to je?“

Chytrej přemýšlí asi hodinu a půl, úplně vyřízenej povídá:
„Hele blbej, tohle fakt nevím. Tady máš stovku. A co to do prdele je?“

A blbej:
„Nevím! Tady máš deset korun“

Včera jsem to poprvé zažil. Bylo to takové něžné a romantické, ale kámoši mi říkali, že ve dvou je to ještě lepší…