Pepíček se ve škole hlásí a ptá se paní učitelky:
„Paní učitelko, můžu se vás na něco zeptat?“

„Samozřejmě, Pepíčku, ptej se.“

„Paní učitelko, můžete potrestat někoho za něco, co neudělal?“

„No to přece nejde, Pepíčku. To by nebylo správné!“

Pepíček si povzdychne a povídá:
„Tak to je dobře, protože já jsem si neudělal domácí úkol.“

Sedí lord v salónu a snídá. Najednou krach, bum, prásk, do salónu se probourá auto. Lord nehne ani brvou a pozve řidiče ke stolu. Po anglicky vydatné snídani se zeptá:
„Pane, kam vlastně máte namířeno?“

Řidič mu odpoví:
„Do Liverpoolu.“

„To jste měl kratší přes kuchyň“

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se:
„Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.“

Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí:
„Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám…
Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.„

Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká:
„Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.“

Babička s dědečkem jdou na vycházku do parku:
„Dědo, podívej jak jsou ti mladí kluci dneska skromní. Pět jich kouří jednu cigaretu a ještě se u toho smějou.“

„Miláčku, proč jsi tu dětskou postel udělal tak vysokou?“

„Když náhodou dítě vypadne, líp to uslyšíme.“

Mladá maminka byla se svým synkem na návštěvě u známého doktora. Nijak se nesnažila bránit malému rošťákovi, který raboval doktorovu pracovnu. Když se však ozval obzvlášť silný rachot sklenic, ptá se doktora:
„Doufám, že vám nevadí, že si tam Pepíček hraje.“

Doktor se usmál a klidně odpověděl:
„Nevadí. On ztichne, až se dostane k jedům.“

Paní Novákové se rozbila myčka na nádobí. Zavolala proto opraváře; měl čas hnedky druhý den dopoledne. Paní Nováková však už měla naplánovaný jiný program, který nemohla přesunout na jiný termín. Pojala k opraváři důvěru a řekla mu do telefonu:
„Nechám Vám klíč pod rohožkou. Opravte mi prosím myčku a účet mi nechte na kuchyňském stole. Mám psa, ale nebojte se, je to dobrák, nic Vám neudělá. Zato v žádném případě, za žádných okolností nemluvte na papouška!“

Příštího dne opravář přijel. Vše bylo tak, jak se s paní Novákovou domluvili. Klíč našel pod rohožkou a uvnitř se pak potkal s největším a nejstrašnějším psem, jakého kdy viděl. Pes se však choval přátelsky a klidně pozoroval opraváře při práci. Oproti tomu papoušek, to byl parchant. Házel po chudákovi opraváři oříšky, křičel na něj, nadával a bez ustání jej zahrnoval nejsprostšími výrazy. Konečně už to opravář nevydržel a zařval:
„Drž už zobák ty blbá opelichaná stará slepice!“

Papoušek ztichl, kradmo se na opraváře podíval a odpověděl:
„Azore, trhej!“

Tati, mám ti vyprávět o mé první jízdě v autoškole, nebo si o tom zítra přečteš v novinách?

Víte, jak vzniklo město Brno?

Tak, že praotec Čech vylezl na horu Říp a řekl:
„Brrr no!!!“