Dva vidláci jdou na lov a při chůzi narazí na obrovskou díru v zemi. Přistoupí k ní a ohromeně na ni zírají.

První lovec říká:
„Páni, to je nějaká díra. Ani nevidím dno. Zajímalo by mě, jak je hluboká.“

Druhý lovec odpoví:
„Nevím, hodíme tam něco a poslechneme, jak dlouho to bude padat.“

První lovec se rozhlédne a ukáže:
„Hele, támhle je stará převodovka. Pomoz mi ji tam hodit.“

Tak ji společně zvednou, odpočítají jedna, dva, tři a hodí ji do jámy.

Stojí tam, naslouchají a nakukují přes okraj, když najednou zaslechnou šustění v křoví za sebou. Otočí se a vidí kozu, jak se řítí z houští, sprintuje přímo k díře a bez váhání skočí hlavou napřed dovnitř. Nechápavě na sebe zírají, pak se znovu podívají do díry a snaží se pochopit, co se právě stalo, když k nim přistoupí starý farmář.

„Hele, pánové, neviděli jste tady někde moji kozu?“

První lovec říká:
„To je vtipné, že se ptáte. Zrovna před chvílí jsme tady stáli, když z křoví vyběhla koza, hnala se snad stovkou a skočila rovnou do téhle jámy!“

Farmář zavrtí hlavou a říká:
„To není možné. Měl jsem ji přece přivázanou ke staré převodovce!“

Pan Roubíček se prochází po Karlově náměstí v Praze. Jde kolem obchodu se zeleninou a vidí na ceduli nápis:
„Židům brambory neprodáváme.“

Okamžitě vtrhne do obchodu a nechá si zavolat vedoucího. K jeho úžasu to tam vede pan Kohn. Roubíček vyhrkne:
„Kohn, to oni nechali napsat na ceduli Židům brambory neprodáváme?“

Kohn se pohotově ohradí:
„Roubíček, viděli oni ty brambory?“

Jednou přišli za soudcem, aby také přispěl 100 Kč na pohřeb místního právníka. Soudce vytáhl tisícovku a povídá:
„Tu máte, pohřběte jich deset!“

Štěně, které si vás na první pohled získá svou hravostí a čilostí, bude po zbytek své existence ve vašem domě pouze tupě ležet na gauči a zoufalé házení gumovou kostí bude doprovázet maximálně lehce ironickým pohledem.

Starší slečnu Sáru přepadli před domem dva maskovaný lupiči. Posadili ji do auta a ptají se jí:
„Paní buď půjdeme k vám domů a vy nám dáte všechny cennosti, nebo vás budeme vozit autem a znásilňovat, dokud nám nedojde benzín. Jak se rozhodnete?“

„Tak jedeme na benzinku.“

Mladá matka kojí ve vlaku dítě, to nechce pít. Matka ho nabádá:
„Když nebudeš pít, nabídnu prso tady tomu pánovi!“

Scéna se několikrát opakuje a pán vypění:
„Ať se ten parchant konečně rozhodne. Už jsem přejel pět stanic!“

Dlouho jsme se smáli tomu vtipu, co vyprávěl šéf. Než jsme pochopili, že je to pracovní úkol.

Přijde do baru chlap, pravou ruku kolem krásné blondýnky, levou kolem krásné černovlásky a na hlavě mu sedí havran. Objedná dva malé rumy a jeden velký. Dívenky si dají prcky, havran velkého frťana.

Když se to opakuje potřetí, barman se ptá:
„Proč dáváte dámám malé frťánky a havranovi velkého?“

Chlápek smutně nato:
„Potkal jsem kouzelného dědečka. Pomohl jsem mu a za odměnu jsem si mohl něco přát. Tak jsem si přál krásnou blondýnku, krásnou černovlásku a pořádného ptáka, který něco vydrží.“

Vrátí se lord předčasně z golfu, lady je nějaká nervózní. Lord otevře svoji skříň na šaty a tam je schovaný nahatý chlap.
„Lady, opět jste mě neuposlechla. Již několikráte jsem vás přece žádal, abyste si svoje věci neukládala do mé skříně.“