Mladá maminka byla se svým synkem na návštěvě u známého doktora. Nijak se nesnažila bránit malému rošťákovi, který raboval doktorovu pracovnu. Když se však ozval obzvlášť silný rachot sklenic, ptá se doktora:
„Doufám, že vám nevadí, že si tam Pepíček hraje.“

Doktor se usmál a klidně odpověděl:
„Nevadí. On ztichne, až se dostane k jedům.“

Bella rozmlouvá s Edwardem:
„Až budeme svoji, chci sdílet všechny tvé starosti a trable a pomáhat ti nést tvé životní břemeno.“

„Ale já žádné trable ani starosti nemám.“

„Taky ještě nejsi ženatý.“

Přijede jednou na salaš mafiánské auto, vystoupí z něj čtyři mafiáni a jdou za bačou. Najdou ho sedět u ohně i s jeho dvěma syny. Jeden z mafiánů se ho ptá:
„Bačo, kde máš ženu, dluží nám peníze.“

Bača zavrtí hlavou a říká:
„To vám radši neřeknu.“

„Ale bačo, řekni, nebo ti zabijeme syna!“

Ale bača neřekl. Tak mafián vytáhl z kapsy pistoli a zastřelil mu syna. Nato povídá bačovi:
„Bačo, řekni, kde máš ženu, nebo ti zabiji i druhého syna!“

Ale bača neřekl. Zastřelil mu tedy i druhého syna a znovu mu říká:
„Bačo, když to neřekneš, tak zabijeme i tebe!“

„No dobře, dole ve stodole souloží se sousedem.“

„No vidíš, bačo, že to jde. A to si nám nemohl říct rovnou?“

„Nechtěl jsem před dětmi…“

Jistý muž strávil třiadvacet let ve vězení. Když odcházel, vrátili mu jeho staré šaty. V kapse našel lístek z opravny obuvi. Možná tam obchod stále je a třeba tam ještě mají i ty moje staré boty, pomyslel si. Tak se na to místo vydal a obchod tam pořád stál.

„Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli tady ještě máte moje boty?“

Prodavač zašel dozadu, po dvou minutách se vrátil a povídá:
„Budou hotové ve čtvrtek!“

Náhodný chodec pozoroval určitou dobu rybáře a pak se zeptal:
„Proč jste tak nervózní?“

„To způsobuje rybaření,“ odpověděl rybář.

„Vždy jsem se domníval, že rybaření uklidňuje nervy.“

„To máte pravdu, ale tady je zákaz chytání ryb!“

Sedí si tak mozková mrtvice na stromě a vidí, že jde kolem babička. Tak hop a skočí jí na hlavu. Za chvilku babičku odnáší na nosítkách.

Po chvilce se pod stromem objeví chlápek a mrtvice znovu skočí a chlápek taky skončí v sanitce s mozkovou příhodou.

Za nějakou dobu jde kolem stromu blondýnka. Mrtvice neváhá, skáče a blondýnka nic. Nedá jí to, vyleze na další strom a skočí zase. Blondýnka nic. Vyleze potřetí na strom a znovu skočí. Nic se neděje. Mrtvice smutně dumá pod stromem. Najednou se rozzáří a zvolá:
,„Vždyť jsem přeci mozková!“

Jedné noci dorazil přítel se svou přítelkyní k ní domu. U vstupních dveří se začnou líbat na dobrou noc a mladík začne být pomalu vzrušený.

Opře se dlaní o zeď, usměje se na ní a povídá:
„Miláčku, co kdybys mi ho vykouřila?“

Ona zděšeně:
„Zbláznil ses? Rodiče nás uvidí!“

„Ale prosím tě! V tuhle hodinu?“ zubí se na ní.

„Ne. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby nás přistihli?“

„Ale jdi! Nikdo tu není, vaši už spí!“

„Ani náhodou, je to moc nebezpečné!“

„Prosím, prosím, moc tě miluji?!?“

„Ne, ne a ne. Taky tě miluji, ale teď nemohu!“

„Jasně, že můžeš. Prosím?“

„Ne, ne. Fakt nemohu.“

„Moc prosím…“

Najednou se na schodech rozsvítí světlo a ukáže se její mladší sestra v pyžamu, s rozcuchanou hlavou a rozespalým hlasem povídá:
„Taťka říká, že už ho máš vykouřit, nebo to mám udělat já. A máma vzkazuje, že kdyby bylo třeba, tak to udělá klidně sama. Jen ať už proboha dá pryč ruku z toho zvonku!“

Parta mladých žen si vyrazila na dovolenou a zanedlouho našly pětipatrový hotel s označením „Hotel pouze pro ženy.“

Protože byly bez partnerů, rozhodly se vejít, aby zjistily, jestli stojí za to se zde ubytovat. Recepční byl velmi atraktivní chlapík a vysvětlil jim, že je na nich, aby se rozhodly, kde chtějí bydlet. Dámy vyjdou do prvního poschodí a tam je tabule, na které stojí:
„Na tomto poschodí jsou muži, kteří v posteli nestojí za nic, ale jsou velmi citliví a milí.“

Ženy se zasmějí a jdou dál. Tabule ve druhém poschodí hlásí:
„Muži na tomto poschodí jsou vynikající milenci, ale všeobecně zle zacházejí se ženami.“

Tohle se dámám nelíbí, takže jdou do třetího poschodí, kde čtou na tabuli:
„Muži v tomto poschodí jsou vynikající milenci a velmi citlivě přistupují k potřebám žen.“

Tohle se jim sice líbí, ale ještě zůstávají dvě poschodí. Tabule ve čtvrtém patře je překvapující:
„Muži na tomto poschodí mají perfektní těla, jsou velmi jemní a pozorní k ženám, všichni jsou svobodní, mají spoustu peněz a jsou připraveni oženit se.“

Tady mají dámy to, co hledaly. Ale předtím než se ubytují ve čtvrtém patře, jsou zvědavé, co může být v pátém. Když přijdou nahoru, na tabuli je napsáno:
„Tady nejsou žádní muži. Toto poschodí jsme postavili jen proto, abychom dokázali, že ženu není možné nikdy úplně uspokojit.“

Karkulka jde lesem, vyskočí na ní z křoví vlk, přetáhne jí sukni přes hlavu a zezadu ji obdělává.

Karkulka se ptá:
„Co to vlku děláš?“

„Žeru Tě.“

„Tak mě žer pomalu. Mě se to líbí!“