Řemeslník přijde domů s rukou v sádře.
„Proboha, co se ti stalo?“ spráskne ruce ženuška.

„Představ si, že jsem byl chvilku nepozorný a svěrák mi tak sevřel ruku, že mi rozdrtil kosti!“ oznamuje marod.

„Pane Bože, ten tvůj spolupracovník je ale surovec!“

Blondýnka se před zkouškou na řidičský průkaz ptá svého instruktora: „Pane instruktore, když mi dojde palivo a rozhodnu se jet dál, neuškodí to motoru?“

Lékař pacientce:
„Tak se svlékněte a lehněte si.“

Pacientka:
„Ježišmarjá, to mi nemůžete dát nejdřív aspoň pusu?“

Manželka se ptá manžela:
„Miláčku, co si mam vzít na pláž, abych zaujala ostatní?“

Starej se otočí a říká:
„Zkus lyže“…

Greenhorn si chce na Divokém západě koupit koně. Zajde k obchodníkovi, jestli nemá nějakého levného. Prodavač vrtí hlavou, ale pak si vzpomene:
„Jo, mám tady jednoho, ale kdysi patřil faráři, takže je takovej divnej. Když chcete, aby jel jako vítr, řeknete Zaplať Pán Bůh. A když chcete, aby zastavil, řeknete Amen.“

Greenhorn si to opakuje, pak zaplatí a koně si vezme. Jede na něm krajinou, a řekne si, že ho vyzkouší. Řekne tedy „Zaplať Pán Bůh“ a kůň se rozletí krajinou, letí jako vítr, země ubíhá pod nohama.

Náhle se před nimi objeví propast. Greenhorn si najednou nemůže vzpomenout, jak koně zarazit. Propast se blíží, 100 metrů, 50 metrů, 10 metrů, 5 metrů. Náhle si vzpomene a vykřikne „Amen!“

Kůň se zastaví na kraji propasti. Greenhorn vytáhne kapesník, otře zpocené čelo a řekne:
„Zaplať Pán Bůh“.

Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese. Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země.

„Co je to za člověka?“ ptá se maminky.

„To je rybář,“ poučuje ho máma, „chytá žížaly.“

„Žížaly?“ podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby.“

Novicky skládají řeholní sliby. Je to velká sláva a pro většinu příbuzných poslední možnost, vidět se s děvčaty, než je uzavřou za zdmi kláštera. V davu kolem kostela se ocitly i dva židé.
„Pánové jsou příbuzné některé z nevěst Kristových?“

„Ne, my jsme z ženichovy strany,“ odpoví jeden z nich.

Stará babka se vyškrábe do autobusu a uvidí zhruba stejně starého řidiče...

„To je strašný, kam to posouvání hranic důchodu vede. S váma nejedu! Počkám si raději na dalšího!“

Zatímco se těžkopádně dere ven, řidič se ušklíbne a povídá:
„Klidně si počkejte. Táta je tady za 5 minut!“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů? Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou a kuřata vám klidně podržím.“