„Miláčku, musíme si určit nějaká pravidla, aby mezi námi nevznikaly krizové situace a měli jsme se stále rádi.“

„Povídej drahý.“

„Miláčku, když přijdu a budu mít kšilt čepice dopředu, tak je vše OK, miluji tě, v posteli všechno bude. Ale když budu mít kšilt dozadu, tak na mě nemluv a v posteli nic nebude. Rozumíš?“

„Ano, drahý. A teď ještě já doplním pár věcí za sebe. Když budu stát s rukama založenýma na prsou, tak je vše v pořádku, teplou večeři dostaneš, v posteli všechno bude a já tě miluji. Ale když budu stát s rukama v bok, tak je mi úplně u prdele, na který straně máš kšilt!“

Bača se ráno vzbudí a povídá pomocníkovi Janovi:
„Ohřej vodu v kotli, jdu na medvědy.“

Asi za hodinu vidí Jano, jak bača běží ze svahu rovnou ke kolibě a za ním medvěd.
„Janooo! Otevři dveře u koliby!“

Jano vleze do koliby a otevře dveře dokořán. Jak tak bača běží, tak před kolibou prudce zabočí a medvěd vběhne do koliby. Bača zvenku zavře dveře, povytáhne si kalhoty a povídá:
„Jano, stáhni ho, já jdu pro dalšího!“

Přijde lidový léčitel na vesnici, roztáhne plentu a zvolá:
„Všichni nemocný sem.“

Přijde chlap o berlích.

„Co ti je?“

„Nemůžu chodit.“

„Aha, tak jdi za plentu.“

Přijde další a říká:
„jJJja bbBblbe mmMmmMluvim.“

„Aha, tak mazej za plentu.“

Vytáhne několik věci z kufru, začne provádět rituály a asi za půl hodiny vzkřikne:
„A teď ty, nemohouci, odhoď berle!“

Berle letí přes plentu.

„A teď ty druhý, promluv!“

Zpoza plenty se ozve:
„PppPpljossssim ttTtTten s tema beljema upad.“

Na silnici není prakticky žádný provoz do chvíle, kdy potřebujete odbočit doleva.

Pomoc Africe, koncert U2. Na podium přichází Bono. Zastaví se a tleskne. Po vteřině znovu. A znovu. Diváci nechápou. Po deseti vteřinách Bono povídá:
„Při každém mém tlesknutí umře v Africe jedno malé dítě.“

A z davu se ozve:
„Tak s tím koukej přestat, ty vrahu.“

Svatý Petr se domlouvá s Bohem, kam letos vyrazí na dovolenou.

Svatý Petr:
„Co Saturn? Letos je tam krásně.“

Bůh:
„Ne, to je moc daleko!“

Svatý Petr:
„Co Mars?“

„Ne, ne, je tam prý draho.“ odvětí Bůh.

Svatý Petr:
„A co Země? Tam je určitě krásně!“

Bůh na to:
„Ne. Tam sem se před 2000 lety zapomněl s nějakou Židovkou a mluví se tam o tom až do teď.“

Chuck Norris se podívá do zrcadla a jeho odraz uhne pohledem.

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá:
„J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?“

„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,“ zhodnotí ho úředník.

Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu:
„A co t-tenhle?“

„Ten je za šest milionů,“ oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.“

Zákazník ukazuje dál:
„A ten-hle?“

Úředník vrtí hlavou a povídá:
„Ten je za deset milionů.“

Pán ukáže na největší obrázek a praví:
„J-já si vezmu t-tenhle.“

„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!“ upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?“

Pán hrdě oznamuje:
„J-já m-mám še-šedesát milionů!“

„A kde jste je vzal?“ diví se úředník.

Zákazník na to:
„Vy-vy-vyhrál jsem je!“

Úředník si hvízdne:
„Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!“

Pán vykoktá:
„M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.“

Ufóni tajně přistáli na Zemi a po čtrnácti dnech zkoumání došli k závěru, že dominantním druhem jsou zde stroje. Rozhodli se, že na nějakém odlehlejším místě zkusí navázat kontakt. Záblesk světla a na pouštní silnici u benzinové pumpy stojí ufón. Dojde na pár metrů k jednomu stojanu a povídá vysokým, synteticky znějícím hlasem, v lámané angličtině:
„Doveď mě ke svému veliteli.“

Stojan samozřejmě neodpověděl. Tak to ufón zkusil znovu, trochu hlasitěji:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan zase nic. Tak ufón rozepnul pouzdro u opasku, vytáhl paprskomet, odjistil ho a zařval:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan byl bezpochyby vyděšen k smrti, ale neřekl ani slovo. Tak ufón zmáčknul spoušť a z jeho paprskometu model 8A vyrazil paprsek. Celá pumpa během vteřiny zmizela a výbuch odhodil ufóna několik stovek metrů. Po chvíli poblíž přistála kosmická loď a ufóna naložila. Když se probral, velitel mu říká:
„Vidíš, já jsem ti říkal, aby sis nezahrával s frajerem, kterej si omotá péro kolem hlavy a strčí si ho do ucha!“