Víte, jaký je rozdíl mezi běžícím a letícím králíčkem?

???

Letící králíček má na zádech orla.

Synovi je čerstvě 18 a ptá se otce:

„Tati, když je mi už osmnáct, můžu jít na pařbu?“

Táta mu povídá, že jasně, ale ať nepije, že ho pak bude druhý den bolet celý tělo. Tak že jo. Druhý den se syn probudí dolámaný jak svině, a hned povídá tátovi:

„Proč mě bolí celý tělo, dyť jsem včera nepil...“

„To, že jsi přišel nalitý ve dvanáct a matce nadával do starých kurev, to by mi nevadilo. To, že ses snažil znásilnit vlastní sestru, až se před tebou musela zavřít do koupelny, to bych taky rozchodil. Ale když ses vysral před televizi, do toho hovna napíchal párátka a řekls, že ode dneška bydlí ježeček s námi, tak jsem tě zbil jak hada...“

Dohadují se Francouz, Angličan a Čech o národnosti Adama.

Francouz:
„Musel to být Francouz, protože jedině Francouze napadne taková móda, jako je fíkový list.“

Angličan:
„O původu gentlemana, který kvůli ženě obětuje své žebro, nemůže být přece pochyb.“

Čech na to řekne:
„Ten, kdo dokáže jíst kyselá jablka, chodit s holým zadkem a myslet si, že je v ráji, nemůže být jiné národnosti než české!“

Kamarád volá Chucku Norrisovi: „Prý jsi umřel.“

Chuck Norris odpoví: „Ano, ale jsem už v pořádku.“

Malý cikán najde lžičku a neví co to je. Tak jde za matkou a ptá se co to je. Matka mu odpoví že neví a malý cikán jde za tátou. Ten mu taky řekne že neví. Malý cikán šel za dědou a ptá se co to je. Děda vykulí oči a řve:
„Ty vole zahoď to! To je semínko od lopaty.“

Žena přijde domů a povídá svému manželovi:
„Pamatuješ jak mě pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to pryč!“

„Žádné bolesti hlavy?“ ptá se manžel. „Jak se to stalo?“

„Margie mě doporučila k jednomu hypnotizérovi a ten mi poradil si stoupnout před zrcadlo, dívat se soustředěně na sebe a opakovat: Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! No a ono to funguje! Veškerá bolest hlavy je pryč!“

„No to je skvělý!“ nadšeně přitakává manžel.

Jeho žena pak říká:
„Víš, ty taky nejsi bůhvíco v posteli posledních pár let. Proč za ním taky nezajdeš, třeba ti něco poradí?“

Manžel souhlasí, že to udělá. Po první návštěvě u hypnotizéra se manžel vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne manželku do náruče a odnáší ji do ložnice. Položí ji na postel a povídá:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“

Odejde do koupelny, vrátí se za pár minut a skočí do postele. Pomiluje vášnivě manželku, jako nikdy předtím. Jeho žena celá omámená zvolá:
„No tak to bylo tedy úžasné!“

Manžel odpoví:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“

Odejde znovu do koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě úžasnější než poprvé. Manželka se posadí na posteli, hlava ji jde do závratě a jenom slastně vzdychá:
„Pane Bože, pane Bože…“

Manžel opět řekne:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky,“ a odejde do koupelny.

Tentokrát ho manželka potichu následuje a tam, v koupelně, ho uvidí zírat na sebe do zrcadla a říkat:
„To není moje manželka. To není moje manželka. To není moje manželka. To není moje manželka!“

Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští sobotu…

Malý nepřizpůsobivý chlapec píše Ježíškovi:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem byl hodný a nezlobil...“

Zarazí se a říká si: *„Ježíšek to asi ví“„ a škrtá...

Začal znovu:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem se pilně učil a chodil do školy...“

Zarazí se, zamyslí se a znovu škrtá...

Potřetí začne:
„Milý Ježíšku, celý rok jsem nic neukradl...“

Pak chvíli váhá.... Znovu škrtá a papír trhá. Dochází mu, že vlastně Ježíšek ví všechno, ví, jak celý rok zlobil, nechodil do školy a ukrad na co přišel, a že nejspíš tedy od něho dostane pěkný hovno.

Sklopí smutně hlavu a dlouze přemýšlí... Najednou zavýskne, sebere se a jde do kostela.
Když se vrátí, vytáhne z pod bundy sošku Panny Marie, postaví si ji na stůl a začne psát znovu:
„Milý Ježíšku, jestli chceš ještě někdy vidět svou maminku..“

Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí. Vejdou do kanceláře a žena zavelí:
„Pepo, sednout!“

A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala.

„To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“

„Opravdu?“

„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou. Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se najedí a tak to jde celý den.“

„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“

„Pak ho zavolám podle příjmení.“

Píše se rok 1961, v rádiu právě hlásili, že Sovětský svaz vypustil do vesmíru kosmickou loď s prvním člověkem na palubě. Pepíček to uslyšel a utíká za dědou:
„Dědečku, dědečku, Rusové poslali člověka do vesmíru!“

„Do vesmíru? To už je neposílají na Sibiř?“