Dlouho jsme se smáli tomu vtipu, co vyprávěl šéf. Než jsme pochopili, že je to pracovní úkol.

Povídají si dva basketbaloví fanoušci:
„Představ si, člověče,“ povídá první, „že když jsem byl na zápase, akorát u nás v chalupě začalo hořet.“

To je strašné. a jak to dopadlo?„

„Chválabohu dobře! Vyhráli jsme 92:89.“

Několik měsíců po svatbě se ptá matka novomanželky:
„Tak co, jak se k tobě chová tvůj muž?“

„Výborně, dá mi všechno, co potřebuji!“

„To asi potřebuješ sakra málo,“ míní zkušená matka.

Dva kamarádi se koupou v moři. Jeden z nich ztratí své zuby a naříká. Tomu druhému je to líto, tak vyndá ty své a říká:
„Koukej, už jsem je našel.“

Ten druhý je zkusí a říká:
„To nejsou moje.“ a zahodí je do moře.

Muž, kterého kdysi vysadili na pustý ostrov v Tichém oceánu, jde po pláži, vousy až po kolena. Náhle se z vln vynoří překrásná žena:
„Jste tu již dlouho?“, ptá se.

„Čtrnáct let.“

„Jak dlouho jste neměl cigaretu?“

„Čtrnáct let.“

Žena rozepne kapsičku u své mokré kombinézy, vytáhne krabičku Camelek, jednu zapálí a podá mu ji. Muž lačně šlukuje.

„Jak dlouho jste neměl panáka whisky?“

„Čtrnáct let.“

Rozepne další kapsu a nabídne mu láhev. Muž si pořádně lokne a láskyplně na ženu pohlédne.

„A jak dlouho jste si to s nikým nerozdal?“ , ptá se žena plaše.

„Čtrnáct let.“ odpoví muž roztouženě.

Žena si začne rozepínat kombinézu.

„To mě podrž,“ vyhrkne muž, „snad tam nemáte golfové hole?“

Potká žába vlka, který si zrovna zapaluje jointa a žába se ho ptá, co kouří. Vlk na to:
„To je tráva, žábo!“

Žába:
„A jak se to kouří?“

Vlk:
„Hele žábo, to musíš dát toho největšího práska přímo do plic a dlouho ho držet.“

Žába:
„A jak dlouho to mám v sobě podržet?“

Vlk odpoví:
„Tak dlouho, jako bys plavala pod vodou, na druhou stranu řeky a zpátky.“

Žába si dá práska a skočí do vody. Nevydrží to a na druhém břehu se vynoří, vyfoukne. Tam na ni kouká hroch a hned se ptá:
„Žábo, co to tady provádíš?“

Žába:
„Ale, učím se kouřit trávu.“

Hroch:
„Já chci taky!“

Žába:
„Tak to musíš na druhý břeh, tam je vlk a on tě to naučí.“

Hroch plave, plave, vynoří se a tam na něj vejrá zkouřenej vlk s vypoulenýma očima a křičí:
„Ty vole, žábo! Už vyfoukni!“

Je květen. Dva milenci jsou spolu v parku, okolo kvete spoustu šeříku a on chce být romantikem. Zeptá se:
„Slečno, máte ráda bez?“

„Ano, ale musíte si dát pozor!“

Číšník pozoruje, jak host čistí příbor ubrusem a napomíná ho:
„To nedělejte! Za prvé je příbor čistý. Za druhé jste teď ještě zašpinil ubrus!“

Kostelník nevěří svým očím. Paní Majerová klečí zbožně v lavici, před sebou modlitební knihu a vedle ní umělý chrup.

„Asi vás ruší při modlitbě,“ ptá se se zájmem.

„Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. Musela jsem mu ho vzít, on by mi mezitím snědl doma bábovku.“