Arabský muslim nastoupí v Londýně do taxíku. Hned po rozjezdu důrazně žádá taxíkáře:
„Prosím vypnětě to rádio. Nesmím poslouchat takovouto hudbu, která v Prorokových časech nebyla a nebudu poslouchat to co dnes nevěřící.“

Taxikář zdvořile vypne rádio, zastaví a otevře dveře. Arab se ptá:
„Proč jste zastavil? Co se dělje?“

Taxikář:
„Za časů Proroka nebyly žádné taxíky. Prosím vystupte si a počkejte na velblouda…“

Ostravák se vrátí z dovolené v Tatrách a říká svým kámošům:
„Pičo, představte si, že v těch Tatrách mají vzduch, co není vidět.“

Ve tři hodiny v noci se policista ptá muže, který se sotva drží na nohou:
„Co tady děláte, člověče?“

„Bojuji proti alkoholu.“

„Jakto?“

„Chce mě srazit na zem, ale já se nedám!“

Víte, jak vzniklo město Brno?

Tak, že praotec Čech vylezl na horu Říp a řekl:
„Brrr no!!!“

Včera:
„Jestli z těch Čarodějnic nedorazíš do půlnoci domů, tak zapomeň, že jsem tvůj otec.“

Dneska:
„Tak v kolik si přišla?“

„Ty jsi jako kdo?!“

Karel byl svobodný chlapec, který pracoval v rodinném podniku. Když zjistil, že zdědí veliké jmění, až jeho nemocný otec zemře, tak se rozhodl, že si musí najít ženu, která by se o něj a jeho jmění starala.

Jednoho večera na investičním mítinku spatřil ženu neobyčejné krásy. Na první pohled se do ní zamiloval. Přistoupil k ní a řekl:
„Já možná vypadám jako obyčejný člověk, ale za pár měsíců můj nemocný otec zemře a já zdědím dvě miliardy.“

Ohromená mladá žena si vzala jeho vizitku a za tři dny se stala jeho macechou.

Poučení: Ženy jsou daleko lepší ve finančním plánování než muži.

Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi:
„V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, co se budu modlit. Když budu přeříkávat desatero a zdůrazním nepokradeš, ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo.“

V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje:
„Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl.“

Primáš cikánské kapely šel na magistrát pro registraci. Když po dlouhé době vyšel a netrpěliví cikáni ho obklopili, jenom mávl rukou a zavrtěl záporně hlavou.

„Jak to, že nás nezaregistrovali?“ rozčilovali se muzikanti.

„Ále pýtali sa, či sme hrávali Tisovcom. Povedal som, že hej.“

„Aj, ty somár. A čo ďalej?“

„No a či sme hrávali bolševikom. Aj to som musel priznať.“

„Ty starý chumaj. Přečo si im nezalhal?“

„Ako som mohol, keď tam všetci seděli.“

Dva kamarádi se baví o dovolené. První říká:
„Byl jsem v Rusku a všude samý nahatý ženský, jídlo, alkoholu co hrdlo ráčí a toho zlata co tam bylo.“

Za rok se znova potkají a ten druhej říká:
„Co jsi kecal, že tam jsou všude nahý ženský, jídlo, alkohol a zlato. Všude hlad, žízeň a chudoba.“

První na to:
„No jo, jenže já tam byl s Wermachtem.“