Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese. Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země.

„Co je to za člověka?“ ptá se maminky.

„To je rybář,“ poučuje ho máma, „chytá žížaly.“

„Žížaly?“ podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby.“

Přijde chlápek do drogerie a ptá se prodavačky:
„Máte tady tampóny?“

Prodavačka mu ukáže, kde to je a chlápek za chvilku přijde k pokladně a v košíku má vatu a provázek. Prodavačka se ho zeptá:

„Vy jste to nenašel?“

A chlápek odpoví:
„Ale jo našel, ale včera jsem si poslal manželku pro cigarety a přinesla mi dutinky a tabák - že je to levnější. Tak ať si taky ubalí!“

Rozhlasová reportérka chce udělat autentický rozhovor s bačou a tak se ho ptá, jak probíhá jeho běžný den.

Bača:
„No, ráno vstanu a hned si dám slivovici.“

Reportérka:
„Počkejte, to přece nemůžeme říct do rádia, že ráno chlastáte! Tak řekněte, že čtete knihu.“

Bača tedy začne znovu:
„Ráno vstanu a začnu číst knihu. Když ji dočtu, jdu k Jožinovi a čteme spolu jeho knihu. Jakmile ji přečteme, jdeme do knihovny. A když už máme přečtenou celou knihovnu, jdeme k Jurovi, protože ten má tiskárnu.“

Trosečníci: Američan, Angličan a Čech chytí zlatou rybku a ta jim říká:
„Hoši, když mě pustíte, splním vám každému tři přání!“

Američan řekne:
„Chtěl bych se ocitnout u nás v Kalifornii na bezva ranči s hezkou modelkou.“

Američan zmizí.

Angličan řekne, že chce být v Londýně ve svém velkém domě, kde má rychlý Ferrari.

Angličan zmizí.

Čech řekne:
„Mám žízeň. Chcu škopek.“ Vypije ho na EX. „Teď bych chtěl sud piva. A mě to tady samotnýho nebaví, tak ať jsou tady ti dva zase zpátky!“

Přijde cikán na úřad práce, ptá se po zaměstnání, a že chce práci v teple a dobře placenou. Úřednice se ho zeptá:
„Jaké máte vzdělání?“

„Dvě třídy základní školy,“ odpoví Dežo.

Úřednice na to:
„Tak to bych pro vás měla místo ředitele v bance. Pracovní doba šest hodin denně, plat sto tisíc a dovolená šest týdnů.“

„Pani, vy si ze mě robitě srandu, né?“ rozčílí se cikán.

„Ale pane,“ namítne ženská, „vy jste začal!“

Dave se jednoho dne chlubil svému šéfovi:
„Víte, znám každého, kdo za něco stojí. Stačí říct jméno, kohokoliv, a já ho znám.“

Jeho šéf už měl dost těchto řečí, a tak ho vyzval:
„Dobře, Dave, co třeba Tom Cruise?“

„Žádný problém, šéfe. Tom a já jsme staří přátelé, to vám dokážu.“

Takže se vydají do Hollywoodu, zazvoní u dveří Toma Cruise a ten vykřikne:
„Dave! Co se děje? Rád tě vidím! Pojďte dál!“

Šéf je ohromený, ale stále pochybovačný. Když odcházejí, říká Daveovi, že to byla jen šťastná náhoda.

„Ne, ne, jen řekněte další jméno,“ povzbuzuje ho Dave.

„Prezident Obama,“ odpoví šéf rychle.

„Jo, starý kámoš. Poletíme do Washingtonu.“

Tak se vydají do Bílého domu. Obama zahlédne Davea při prohlídce, zamává na něj a zavolá:
„Dave, to je překvapení! Právě jsem na cestě na schůzku, ale pojďte se mnou na kávu, musíme si popovídat!“

Šéf už je pořádně otřesený, ale stále není úplně přesvědčený. Když opouštějí Bílý dům, opět vyjadřuje pochybnosti.

Dave ho pobídne: „Tak ještě jedno jméno.“

Šéf si zamyšleně odfrkne: „Papež František.“

„Jasně!“ usměje se Dave. „Papeže znám už roky.“

Tak letí do Říma. Stojí na Svatopetrském náměstí mezi obrovským davem a Dave říká:
„Takhle to nepůjde, šéfe. V tomhle davu mě papež nikdy neuvidí. Ale znám všechny stráže, takže půjdu nahoru a objevím se s ním na balkoně.“

Zmizí v davu a o půl hodiny později se skutečně objeví na balkoně vedle papeže.

Když se pak vrátí dolů, zjistí, že jeho šéf prodělal infarkt a je obklopen zdravotníky. Přiběhne k němu a ptá se:
„Šéfe, co se stalo?!“

Šéf se na něj s posledními silami podívá a zašeptá:
„To už bylo moc. Když jste s papežem vyšli na balkon, chlap vedle mě se zeptal: Kdo do prdele je ten týpek na balkoně s Davem?“

Dnes ke mně byl šéf upřímný. Ráno přijel do práce v nádherném novém autě, a tak jsem mu ho pochválil. Usmál se a odpověděl:
„No vidíš, když budeš tvrdě pracovat, stanovovat si cíle, být odhodlaný a trávit v práci dlouhé hodiny… tak si příští rok budu moct koupit ještě lepší!“

Baví se liška, vlk a medvěd o zaměstnání. Liška říká:
„Zaměstnali mě v drůbežárně jako hlídačku, ale druhý den počítali kuřata a tak mě hned vyhodili.“

Nato říká vlk:
„Mě zaměstnali na salaši a když po týdnu spočítali ovce, tak mě taky vyhodili“.
Medvěd se chlubí:
„To já už dělám v cihelně měsíc a je to super.“

Vlk s Liškou se diví:
„V cihelně? Jak to tam vydržíš?“

„No jak? Cihly nežeru a Ukrajince nikdo nepočítá!“

Policista zastaví v noci auto, které jede podezřele pomalu. Řidič stáhne okénko a policista si všimne, že za volantem sedí postarší paní. Na zadních sedačkách sedí tři další staré dámy, každá bílá jako křída a evidentně vyděšená k smrti. Policista se zeptá řidičky:
„Paní, víte, že jedete jen 20 km/h? To je dost nebezpečné, můžete tím blokovat dopravu.“

Řidička se na něj překvapeně podívá a odpoví:
„Ale já přece jedu přesně podle předpisů! Tady na ceduli bylo napsáno 20.“

Policista si povzdechne a vysvětluje:
„To není rychlostní limit, to je číslo silnice, po které jedete. Tohle je silnice číslo 20. Doporučuji držet se běžných limitů, například 90 km/h mimo vesnici.“

Řidička se zamyslí a přikývne:
„Dobře, důstojníku, děkuji za informaci. Budu na to dávat pozor.“

Policista se už chystá odejít, ale nakonec se rozhodne zeptat:
„A co ty dámy vzadu? Vypadají dost otřeseně. Co se jim stalo?“

Řidička se na něj usměje a klidně odpoví:
„No, právě jsme sjely z Route 180.“