Myška si hrabe díru, když tu jde okolo ježek a povídá:
„Myško, nenamáhej se zbytečně. Zajdi za krtkem, ať ti půjčí lopatu. Díru si s ní vykopeš mnohem snadněji.“

Myška si to rozmyslí a vydá se ke krtkovi. Když je asi pět metrů od jeho domu, říká si pro sebe:
„Ten krtek je ale takový lakomec. Určitě mi tu lopatu nepůjčí.“

Pokračuje dál, ale když je tři metry od domu, zase si brblá:
„Ten krtek je fakt hrozně lakomý blbeček. On mi ji prostě nepůjčí!“

Přesto jde dál. Když už je jen metr od domu, znovu se zastaví a rozčileně si říká:
„Ten krtek je úplně neskutečný debil. Určitě mi tu pitomou lopatu nepůjčí!“

Nakonec dojde až ke krtkovu domu, zaklepe na dveře. Když krtek otevře, myška se sehne, zvedne cihlu, co leží na zemi a flákne ho s ní přes hlavu. Rozčíleně na něj zařve:
„Tak si tu pitomou lopatičku sežer!“

Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě:
„Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši, chytil včera mamuta!“

Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá:
„A jak jste ho vlastně chytil?“

Námořník vypráví:
„Bylo to v Barentsově moři. Ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti.“

Při hodině tělocviku si žáci lehají na záda a napodobují jízdu na kole.

„Pavlíku, proč necvičíš s ostatními?“

„Protože zrovna jedu z kopce.“

U vody sedí starší děda a v klidu si pokuřuje dýmku, když tu náhle vyleze z porostu porybný a hned spustí:
„Tak co dědo, jak vám to dnes jde?“.

„Ale, skoro nic. Akorát kapříka“.

Zkušený porybný už pouhým okem poznal, že ten chudák ve vodě nemá míru, ale radši ho přeměřili.

„Dědo vždyť ten kapřík nemá míru“, promluvil na staříka vážně porybný.

Stařík se pouze usmál a s klidem mu odpověděl:
„Malé to je, ale dva řízky s toho budou“.

Klaun vejde do trafiky a žádá čtyři známky na pohledy. Trafikantka mu užuž chce odtrhnout z archu čtyři kusy vedle sebe, když klaun ji zadrží ruku.
„Promiňte, prosím, ale tuhle, tuhle, tuhle.“

Pak chvíli přemýšlí a potom bodne doprostřed archu:
„A asi tuhle!“

Víte, jaká je nejznámější stavba v Brně?

Výpadovka na Prahu!

Advokát vdává dceru za mladého advokáta. Po obřadu přinese zeťi velký šanon a povídá:
„Tady je synu můj svatební dar, je to 10 let rozdělaný případ.“

Zeť asi za dva měsíce přijde za tchánem a povídá:
„Tatínku, tak ten případ od vás, jak jste s ním nemohl deset let hnout jsem již úspěšně vyřešil.“

Tchán se chytne za hlavu se slovy:
„Cos to provedl chlapče, vždyť z toho případu se dalo žít dalších deset let.“

Jdou takhle dvě sedmdesátileté babky po pláži a najednou uvidí, jak z pískem zahrabaného muže trčí jen ta jeho krása. Jedna druhé říká:
„Víš, když jsem měla dvacet let, měla jsem to každý den, když jsem měla čtyřicet, tak jednou do týdne. No v padesátce jsem si za to musela připlatit a vidíš, teď to tady roste ze země a já si už nedokážu ani dřepnout...“

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále, nevím sám, řek bych vám, hop a skákal dále.

Ostravák:

Skače čuba přes obile šibko hupe přes luku. Za ňu chachar v kamizole, fájne brko v klobuku. Kaj se vališ, co se chlameš, co se ščuřiš jako cyp? Prd ti řeknu, take zname a zas vali do kajsik.

Brňák:

Bere čokl glajze grýnó hópe lúpink přes Kajzec. Za nim kópe plótve rýnó plotňák jégr na Oltec. Co se pecní, těžké lochec? Kvaltuj fligny, haltni vály. Žádné ánunk, čokl borec migne cemrem a de pali.

Nadstrážmistr Policie ČR:

Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku. Na konci ulice Polní jsme zjistili osobu mužského pohlaví konající chůzi po poli spolu s jeho psem, který skákal přes ječmen proso obilí. V osobě byl námi zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů. Oba jevili známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec k dotyčné věci doznal, pes skáče proto, nažral tzv. trávy. Provedli jsme zajištění obou pachatelů a sdělení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187 tr.zák.