Paní učitelka se hrozně rozčílila a řekla:
„Jestli toho hned nenecháte, máte po ptákách.“

Pepíček se přihlásil a zeptal:
„A co holky?“

„Vážení cestující, mluví k vám kapitán letadla. Podíváte-li se na levé křídlo, zjistíte, že hoří. Pohledem na pravé křídlo zjistíte totéž. Podíváte-li se dolů, uvidíte širý modrý oceán. Kdo z vás lépe vidí, uvidí malou žlutou tečku. Tou tečkou je záchranný člun. V tom člunu sedím.“

Jak dlouho vydrží být cikánská holka pannou ?

???

Dokud je silnější než mladší brácha, dokud je rychlejší než starší brácha , a dokud je táta v base.

Briskův zákon o skotačení:

Štěně, které si vás na první pohled získá svou hravostí a čilostí, bude po zbytek své existence ve vašem domě pouze tupě ležet na gauči a zoufalé házení gumovou kostí bude komentovat maximálně lehce ironickým pohledem.

Nad městem letí Superman a vidí na střeše Kočičí ženu. Leží na zádech, nohy od sebe a roztouženě vzdychá. Pomyslí si:
„Když jí to super rychle udělám a super rychle odletím, tak si ničeho nevšimne a oba budeme spokojení.“

A tak jí to super rychle udělá a odletí.

Po chvilce Kočičí žena povídá:
„Co to bylo? Neviditelný muži?“

„Nevím,“ odpoví Neviditelný muž, ale děsně mě z toho bolí prdel.

Vykoukne krokodýl z vody na rybáře a ptá se:
„Berou, berou?“

„Ále kdepak, ani ťuk…“

„Tak se na ně vykašli a pojď se vykoupat.“

Gynekolog je u soudu pro brutální ublížení na zdraví a vypovídá:
„Víte, já jsem měl na středisku 40 pacientek, pak jsem jel do nemocnice a měl jsem dalších 20, pak jsem jel do dívčího učiliště na pravidelnou roční prohlídku, těch bylo 25, pak jsem měl ještě 35 pacientek ve své privátní praxi a když jsem šel večer unavenej parkem domů, oslovila mě poškozená a řekla mi, že mi ji za kilo ukáže.“

Svatý Petr se domlouvá s Bohem, kam letos vyrazí na dovolenou.

Svatý Petr:
„Co Saturn? Letos je tam krásně.“

Bůh:
„Ne, to je moc daleko!“

Svatý Petr:
„Co Mars?“

„Ne, ne, je tam prý draho.“ odvětí Bůh.

Svatý Petr:
„A co Země? Tam je určitě krásně!“

Bůh na to:
„Ne. Tam sem se před 2000 lety zapomněl s nějakou Židovkou a mluví se tam o tom až do teď.“

Děti dostanou za domácí úkol napsat slohovou práci na téma „MOJE RODINA“. Když práce odevzdávají, věnuje učitelka sladký úsměv a pochvalu Lacovi. Ten totiž oproti ostatním odevzdává pěkný svazek popsaných listů.

Druhý den ovšem vchází učitelka do třídy zjevně rozladěná:
„Já nemám čas na hlouposti! Mohl by někdo Lacovi po vyučování vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slohovou prací a seznamem rodinných příslušníků?“