Chuck Norris dohrál Facebook až do konce.

Dežo skáče na parašutistickém výcviku z letadla a před výskokem se ptá poručíka:
„Pane poručík, co mám dělat?“

„Zatáhni za tuhle šňůrku, otevře se ti padák.“

„A když se neotevře?“

„Tak zatáhni za tu druhou a otevře se ti záložák.“

„A když se neotevře ani ten?“

„Tak roztáhni ruce, mávej s nimi a křič: Já jsem pták Fénix!“

Po chvíli Dežo vyskočí, zatáhne za šňůrku a nic. Zatáhne za druhou a zase nic. Tak jen roztáhne ruce a letí dolů. Poručík to všechno pozoruje a pomyslí si:
„Už je po něm.“

Sedne k pilotovi, letí směrem zpátky do hangáru a po chvíli se vedle kabiny objeví Dežo, mává rukama a křičí:
„Pane poručík, jaký to jsem pták?“

Matka Tereza přijde k Nebeské bráně. Tam ji uvítá Svatý Petr a povídá jí:
„Byla jsi za svého života na Zemi skvělým člověkem. Dám ti proto kolem hlavy krásnou svatozář.“

Matka Tereza se pak jde se svatozáří projít po Nebi a uvidí princeznu Dianu, která má kolem hlavy ještě větší svatozář. Hned se vrátí za Svatým Petrem a stěžuje si:
„Celý svůj život jsem zasvětila pomoci chudým a nemocným a Princezna Diana neudělala ani zlomek této záslužné činnosti a přesto má kolem hlavy větší svatozář. Jak je to možné?“

Svatý Petr:
„Ale Matko Terezo, kdyby ses líp podívala, tak bys viděla, že to není svatozář, ale volant.“

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Pan Vokurka vejde do obchodu a nezavře za sebou.

„Vy nemáte doma dveře?!“ rozeřve se na něj prodavačka.

„Mám,“ povídá zákazník, „a takovou megeru, jako jste vy, taky!“

Znásilní chlápek ženu za křovím. Zapíná si kalhoty a říká ženě:
„Až se to narodí, tak tomu můžeš říkat třeba Franta.“

Žena na to s úsměvem:
„Až se to projeví, můžeš tomu říkat třeba chřipka.“

Kněz, pastor a rabín se rozhodnou zjistit, kdo z nich je nejlepší ve své práci. Každý z nich se vydá do lesa, najde medvěda a pokusí se ho obrátit na víru. Později se sejdou a sdílejí své zážitky.

Kněz začne:
„Když jsem našel medvěda, četl jsem mu z katechismu a pokropil ho svěcenou vodou. Příští týden má své první svaté přijímání.“

Pastor pokračuje:
„Já jsem našel medvěda u potoka a začal jsem mu kázat Boží slovo. Byl tak uchvácený, že se nechal pokřtít.“

Pak se podívají na rabína, který leží na nosítkách celý v sádře. Rabín si povzdechne a řekne:
„Když se na to zpětně podívám… asi jsem neměl začínat obřízkou.“

Manželčin vzkaz:
„Miláčku, konečně jsem našla tu důležitou disketu, co jsi tak horlivě hledal. Připevnila jsem ti jí magnetem na lednici, aby jsi na ni nezapomněl!“

Francouz se chlubí:
„U nás stavíme tak rychle, že ráno jedu do práce kolem louky a odpoledne domů už kolem nový automobilky.“

Ital na to:
„Já jedu ráno do práce a nic, a když se vracím, tak tam stojí nová textilka a z práce jdou ženský v šatech, co tam vyrobily.“

Čech se nedá:
„U nás začnou zedníci ráno v osm stavět pivovar, a v deset už jsou namazaný.“