Nad městem letí Superman a vidí na střeše Kočičí ženu. Leží na zádech, nohy od sebe a roztouženě vzdychá. Pomyslí si:
„Když jí to super rychle udělám a super rychle odletím, tak si ničeho nevšimne a oba budeme spokojení.“

A tak jí to super rychle udělá a odletí.

Po chvilce Kočičí žena povídá:
„Co to bylo? Neviditelný muži?“

„Nevím,“ odpoví Neviditelný muž, ale děsně mě z toho bolí prdel.

Potkají se dva ve vlaku:
„Kam jedete?“

„Z Moskvy do Stalingradu a vy?“

„Ze Stalingradu do Moskvy.“

„Není to divný? Já jedu z Moskvy do Stalingradu a vy jedete ze Stalingradu do Moskvy a jedeme stejným vlakem?“

Zamyslí se: „Hmm. Ta ruská technologie.“

Povídají si dvě babky na návsi:

„Tak co ta vaše vnučka dostala od toho Itala?“

„No povídala, že syfilis.“

„A co to je?“

„No to já nevím, ale asi je to větší než mercedes.“

„A jak to?“

„No protože povídala, že jestli je to fakt pravda, tak se v tom veze celá vesnice.“

Baví se dvě kamarádky:
,,Budeš překvapená, ale beru si zase svého bývalého muže!„

,,To se tak změnil?„

,,Podstatně. Ten debil totiž vyhrál dvacet miliónů!„

Sluha John čeká v přístavu na svého pána, který se vrací z cest.

„Co je nového, Johne?“ táže se lord Edward.

„Celkem nic, Vaše lordstvo.“

„Půl roku jsem mimo Anglii a tady se zatím nic nestalo?“

„Snad jen to, že kos, který denně zpíval na javoru před vaším oknem již nezpívá pane.“

„Mohl byste mi říci proč nezpívá?“

„Protože ten javor už neexistuje,“ odpovídá John.

„Proč neexistuje, Johne?“

„Shořel, Vaše lordstvo.“

„Proboha, kdy?“

„Ten den kdy shořel Váš zámek.“

„Můj zámek shořel, Johne?“

„Ano, ten den kdy lady Victorie upadla v ložnici s hořícím svícnem v ruce.“

„A proč upadla, Johne?“

„Zřejmě v rozčilení Vaše lordstvo.“

„Ona se rozčílila?“

„Ano, když se polekala, že ji někdo viděl s tím vousatým podkoním.“

„Ale to přece není nic nového, Johne.“

„Vždyť jsem říkal, vaše lordstvo, že se nic nového nestalo.“

Jedna paní se zeptala anglického meteorologa:
„Splní se vždy vaše předpověď počasí?“

„Vždy, vážená paní,“ odpověděl meteorolog, „jenom datum se nikdy neshoduje.“

Na cestě leží Indián s uchem na asfaltu a trhaně říká:
„Je to modrá Mazda, hliníkové disky, černé nárazníky, rychlost 90 km/h, opruzený řidič.“

Lidé se seběhnou okolo něj a v němém úžase poslouchají a nevěřícně kroutí hlavou:
„To všechno slyšíš?“

„Ne. Ona mně srazila…“

Se čtyřmi jeptiškami se zřítí letadlo. Přijdou k nebeské bráně, kde na ně čeká svatý Petr. Dříve, než je pustí do nebe, ptá se první jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že jej pouze viděla. Svaty Petr ji nařídí, aby si v nádobě se svěcenou vodou vypláchla oči. Ptá se druhé jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že ano, ale pouze rukou. Sv. Petr jí nařídí, aby si omyla ruku ve svěcené vodě a pustí dál. Vtom se čtvrtá jeptiška tlačí před třetí a na Petrův dotaz, kam se žene, říká:
„Já bych si s dovolením vykloktala dříve, než si v tom sestra Agáta umyje prdel.“

Potká medvěd zajíce a ten mu říká:
„Čau medvěde, pozdravuje tě Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“

„Co pinďourem ti kroutil!“

Zajíc se strašně chechtá a uteče. Za nějakou dobu se opět potkají.
„Čau medvěde. Co dělá Hroutil?“

„Jakej Hroutil?“

„Ten co pinďourem ti kroutil!“ vysměje se mu zajíc a uteče.

Medvěda už to štve a tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat. Liška mu říká:
„Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hrkal. Až se zeptá, jakej Hrkal, tak řekni: Ten co ti ho tam strkal.“

„To je skvělý. Díky. Fakt, na to bych nepřišel,“ říká medvěd a jde za zajícem:
„Čau zajíci, pozdravuje tě Hrkal.“

„Já vím, říkal mi to Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“