Brunetka a blondýnka na sebe náhodou narazí v levných knihách. Brunetka udiveně:
„Snad nechceš začít číst…?“

Blondýnka:
„Ne, došel mi toaletní papír.“

Babička s vnukem jedou autobusem. Cesta je dlouhá, takže se vnuk po chvíli začne nudit a začne si zpívat. Babička ho hned okřikne:
„Buď zticha, ty rošťáku! Ještě svým zpěvem vzbudíš pana řidiče!“

Muž jel do Afriky. Vzal si s sebou svého psa. Pes začal honit motýly a ztratil se. A jak se tak toulal po Africe, vidí, jak se k němu řítí leopard a chce ho sežrat.

Pes se lekne, ale všimne si kostí, co jsou kolem, usadí se a jednu začne žvýkat. Ve chvíli, kdy se leopard chystá skočit říká:
„To vám řeknu, to byl ale chutný leopard, mňam, mňam! Jestlipak je jich tu víc?“

Leopard to zaslechne a zarazí se uprostřed skoku. Odplíží se do křoví a říká
si:
„Fuj, ale to bylo o fous!“

Viděla to opice a usoudila, že tohle všechno by se mohlo hezky zpeněžit. Jde za leopardem a za mírnou odměnu mu vykecá, jak to bylo doopravdy.

Leopard se rozzuří, že si z něho pes dělal srandu a říká:
„Víš co, opice, vlez mi na záda a pojď se podívat, co provedu s tím psem!“

Pes uvidí leoparda, jak utíká s opicí na zádech k němu:
„Co udělám teď, proboha?“

Místo útěku si sedne zády k leopardovi, předstírá, že ho ještě nevidí a právě v
okamžiku, kdy se k němu leopard přiblíží na doslech povídá:
„Do prdele, kde je ta opice? Už před hodinou jsem ji poslal pro dalšího leoparda!“

Děda Kroupa pláče na hrobě své ženy.
„Tys byla tak dobrá hospodyně, kuchařka. Kdyby ses tak mohla vrátit.“

V tom se z hrobu hrabe krtek a dědek na to:
„No tak, Božka, nerozumíš srandě?“

Přijede Pepa s milenkou do motelu, půlnoc, čas a samota svádí k bůhví čemu. Všimne si, že u motelu stojí auto jeho ženatého kamaráda, chce ho poškádlit a ukradne mu z kola poklici.

Druhý den jde provokativně s poklicí za ním:
„Koukni, co jsem našel.“

„To je moje, kdes to našel?“

„Nedělej se, sám to nejlíp víš.“

Zavolá do kuchyně:
„Miláčku, Pepa našel tu poklici, co jsi ztratila u supermarketu!“

Sedí dvě mouchy na hovně a jedna říká druhé:
„To je dobrůtka, co?“

Druhá se vzteká:
„Nemluv na mě, smrdí ti z huby!“

O´Brien žil na venkově sám, jen se svým psem. Ten mu však jednoho dne pošel. O´Brien se vydal na farnost za knězem:
„Otče, pošel mi pes, bytost, která mi byla nejbližší. Bylo by možno za ubohé stvoření odsloužit mši?“

Kněz byl laskavý, leč neoblomný:
„Obávám se, že to nejde. Nemůžeme sloužit mše za zvířata. Ale, jestli mohu poradit, dole v údolí je jakási podivná církev. Nikdo pořádně neví, v co věří a co vyznávají. Třeba by mohli něco udělat pro to ubohé stvoření.“

O'Brien se zaradoval. Ještě se na odchodu zeptal:
„Myslíte, otče, že tisíc dolarů bude na ten obřad stačit?“

Kněz ho rychle vtáhl zpátky na faru:
„Matko sedmibolestná, člověče zlatý! Proč jste neřekl hned, že ten pes byl katolík?“

Stará babka se vyškrábe do autobusu a uvidí zhruba stejně starého řidiče...

„To je strašný, kam to posouvání hranic důchodu vede. S váma nejedu! Počkám si raději na dalšího!“

Zatímco se těžkopádně dere ven, řidič se ušklíbne a povídá:
„Klidně si počkejte. Táta je tady za 5 minut!“

Ptají se lorda, jak přišel ke svému bohatství a on vypráví:
„Když jsem připlul do Států, měl jsem 20 centů. Koupil jsem tedy za ně jedno jablko, vyleštil jej a prodal za 60 centů. Za ně jsem koupil 3 jablka, vyleštil a prodal je za 1,80 dolaru. A tak to šlo dál a dál, den za dnem, až mi umřel strýc a odkázal mi 20 mld. dolarů.“