Významný mladý právník byl zrovna na cestě k soudu, kde se měl projednávat jeden velmi zapeklitý případ. Najednou se zničehonic ocitl před Nebeskou branou.

Svatý Petr ho uváděl dovnitř a právník protestoval proti své předčasné, náhlé smrti:
„Jsem příliš mladý, než abych zemřel. Vždyť je mi teprve 35!“

Svatý Petr souhlasil, že 35 je přeci jen docela málo na vstup do Nebeského království. Přislíbil, že se na jeho případ podívá.

Vrátil se za hodinu a oznamuje právníkovi:
„Synu, obávám se, že chyba je někde u vás. Ověřili jsme váš věk na základě hodin fakturovaných vámi vašim klientům, a zjistili jsme, že je vám nejméně 108 let!“

Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval.

Pepíček se v noci vzbudí a vidí, jak z chodby odchází zloděj s plnými taškami. Potichu, aby nevzbudil rodiče, se Pepíček ke zloději připlíží, a šeptem ho poprosí:
„Prosím vás, a mohl byste ukrást taky moje housle?“

„Pepo, kouří tvý koně?“

„Ne.“

„Tak ti hoří stáj!“

Indiánský chlapec se ptá šamana místního kmene:
„Podle čeho určuješ pro všechny děti jména?“

„To máš tak: Když se dítě narodí, donesou mi ho, já ho zvednu na pažích, rozhlédnu se prérií a když vidím třeba v dálce utíkat lišku, tak se dítě bude jmenovat Běžící Liška. Nebo když zrovna sněží, tak to děvče dostane jméno Tiše Padá Sníh. A proč tě to vlastně tak zajímá, Tadyserepse?“

Jdou dva staříci po silnici a najednou kolem nich projede na motorce bezhlavý muž. Jdou dál a opět kolem nich projede bezhlavý chlap na motorce. Když se to opakuje už po páté, ten jeden stařík říká tomu druhému:
„Hele, Franto, nechceš si tu kosu dát na druhý rameno?“

Pepíček se ptá tatínka:
„Tati, co je to ironie?“

Tatínek se na chvíli zamyslí a pak odpoví:
„Ironie je třeba to, když si představíš, že na Matematické olympiádě vyhraje kluk, který od dvou do pěti nepočítal!“

Pepíček chvíli přemýšlí a pak se zeptá:
„A vyhrál bych teda já?“

Tatínek suše odpoví:
„Ne, Pepíčku, ty bys nebyl ani pozvaný.“

Dvě irské jeptišky přistály v Americe po dlouhé cestě lodí a jedna povídá druhé:
„Slyšela jsem, že v téhle zemi jedí lidé psy.“

„Je to sice divné, ale my jsme se rozhodly žít v této zemi a tak budeme jíst to, co jedí Američané.“

Jen co opustily přístav, šly k prvnímu pouličnímu prodavači, který měl na vozíku napsáno HOT DOGS.

„Dva hot dogy, prosím.“ řekla Matka představená.

Prodavač jim pečlivě zabalil požadované zboží. Jeptišky zaplatily, obě spěchaly do blízkého parku a nedočkavě rozbalily jídlo. Matka představená se začala červenat, potom se naklonila k druhé sestře a řekla:
„Prosím tě, jakou část psa jsi dostala ty?“

Cítil jsem, že mám tělo absolutně z formy a tak jsem se přihlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cvičení pro seniory. Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se konečně navlíknul do cvičebního úboru, tak cvičení skončilo!