Hloupý Honza jde s ranečkem buchet do světa. Cestou u studny potká starou babku. Babka má hlad, cítí buchty v ranečku a proto hned začne Honzu přemlouvat:
„Synáčku, já jsem kouzelná babička a když mi dáš najíst, tak ti splním tři přání.“

Honza kývne a řekne:
„Dobrá babičko, dám ti jednu buchtu, ale musíš vypít jedno vědro vody.“

Babce chtivě zasvítí oči, vytáhne ze studny vědro s vodou a na jeden zátah ho vypije.

Honza na to:
„Víš, co, babičko? Dám ti tři buchty, když ale vypiješ tři vědra vody.“

Babka skočí ke studni, třikrát vytáhne vědro s vodou a kopne ho do sebe.

Jenže Honza má ještě lepší návrh:
„Dám ti celý ranec buchet, když vypiješ pět věder vody.“

Babka nemešká a pět věder do sebe nalije. Funí jako lokomotiva, břicho má jako těhotná klisna, devět věder vody je přeci jen devět věder vody, a dožaduje se na Honzovi rance buchet.

Honza na to:
„Houby hlad! Žízeň jsi měla!“

Jedenáct dní před volbama se Bůh rozhodne, že za 10 dní zničí svět. Zavolá Svatého Petra, aby přivedl významného politika země největší, nejzalidněnější a nějaké malé za Alpama. Tak tam přijede politik z Číny, Ameriky a Havel. Bůh jim poví, že za 10 dní skončí svět, aby to doma rozhlásili. Takže Američan přijede do Ameriky, vystoupí na CNN a říká:
„Vážení občané. Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že Bůh existuje jak jsme doufali. Ta špatná, že za 10 dní zničí svět.“

Číňan vystoupí na čínské televizi a říká:
„Mám pro vás dvě špatné zprávy. První je, že Bůh existuje. A ta druhá, že za 10 dní zničí svět.“

Havel přijede do Čech a vystoupí v České televizi:
„Vážení občané, mám pro vás dvě dobré zprávy. Ta první. Právě jsem se vrátil ze sumitu tří nejvýznamnějších politiků, kde všichni tleskali mým názorům. Ta druhá, Klaus nevyhraje volby.“

Na břehu řeky sedí zhulený zajíc, připlave k němu bobr a ptá se:
„Nazdar zajíci, hele, co je s tebou, že jsi tak vysmátý?“

„Co by? Hulím si tu trávu a jsem v pohodě. Dej si taky, musíš to pořádně natáhnout, podplavat na druhou stranu řeky, vynořit se a vyfouknout. Pak na tom budeš jako já.“

Bobr si pořádně šlukne, podplave řeku a když se na druhé straně vynoří, tak je také zhulený na drát. Přijde k němu medvěd a povídá:
„Čau bobře, cos dělal, že jsi takhle v pohodě a pořád se směješ?“

„Ale, pohoda, doplav si na druhou stranu, tam je zajíc a hulí trávu. Dej si od něj a budeš taky v pohodě.“

Medvěd tedy přeplave řeku a když vyleze na břeh, zajíc na něj vyvalí oči a křičí:
„Ty vole, bobře, už vyfoukni!“

„Vzbuďte svého kolegu,“ povídá profesor studentovi na přednášce.

„Proč já? Vy jste ho uspal.“

Dva zloději ukradnou motorku se sajdkárou. Ten, co řídí, povídá:
„Kdyby jeli policajti, tak zakukej!“

Jen co se rozjedou se z bočního vozíku ozve:
„Ku ku ku...“

Ten, co řídí, zvýší rychlost, ale vzápětí se opět ozve:
„Ku ku ku ku ku...“

Zase přidá, řízne pár zatáček, ale opět slyší:
„Ku ku ku ku ku...“

Tak se už nasere a ptá se:
„Co je pořád, do prdele, vždyť žádný policajty nevidím!“

„Ku ku... kurva, ta sajdkára nemá dno!“

Tři zesnulí jdou do nebe. Aby smazali všechny hříchy, které spáchali, musí vytrpět zlo, které napáchali při svém řemesle. První byl obuvník, druhý krejčí a třetí cukrář.

První vstoupil dovnitř, a pak bylo slyšet bolestný křik. Když vyšel ven, ptali se ho, co že mu tam dělali: „Něco hrozného, přitloukli mi na nohy boty.“

Druhý šel dovnitř, zase slyšet křik, a když vyšel, tak se ho ptají: „Příšerné, přišili mi na tělo oblek.“

Cukrář povídá: „Co mně mohou provést, vždyť jsem byl jen cukrář.“

Vešel dovnitř. Začal se ozývat úplně hrozný řev. Když se cukrář vypotácel ven, ti dva se ptají, co bylo: „Ani se neptejte. Šlehali mi vejce!“

Putin je držen jako rukojmí teroristou.

Ruský kamioňák zastaví na konci dlouhé kolony na dálnici. Vidí, jak policista prochází kolem aut a krátce hovoří s řidiči. Když policista dorazí k jeho kamionu, řidič stáhne okénko a zeptá se:
„Co se děje?“

Policista odpoví:
„Terorista drží Putina jako rukojmí v autě. Požaduje 10 milionů rublů, jinak ho polije benzínem a zapálí. Tak obcházíme řidiče a sbíráme dary.“

Řidič se zamyslí:
„A kolik tak lidi průměrně přispívají?“

Policista pokrčí rameny:
„Tak kolem jednoho galonu.“

Děti jsou na výletě v jeskyních. Učitelka se ptá:
„Děti, co to támhle visí za ptáčka?“

Pepíček odpoví:
„To je netopýr a nevisí za ptáčka, ale za nožičky!“

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule:
„Nejlepší housle v Itálii!“

Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem:
„Nejlepší housle na světě!“

Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho, a na jejích dveřích malá cedulka:
„Nejlepší housle v ulici.“