„Vaše lordstvo, neměl byste pouze jezdit na koni, ale v zájmu svého zdraví chodit taky pěšky.“

„To je zvláštní, doktore, váš názor se shoduje s jednáním mého koně.“

Jede beznohý vozíčkář po Václaváku a volá na něj vekslák:
„Pane, nekoupíte si boty?“

No, vozíčkář je pěkně nasranej a zavolá na nedaleko stojícího policistu:
„Viděl jste to? Ten chlap mne urazil!“

„Tak proč jste ho nenakopal do prdele?“ na to policajt.

To ubožáka dorazí. Dojede domu a stěžuje si manželce.

„Nic si z toho nedělej“, povídá manželka, „uvařím ti kafe, to tě postaví na nohy.“

Přijde holčička do zverimexu a žvatlá:
„Puosimvás, máte maí kwáíčky?“

Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu:
„Ty bys chtěla kwáíčka? A jakýho? Máme tu maího hnědýho kwáíčka, maího chwupatýho šedivýho kwáíčka, maího uoztomiího bíuího kwáíčka…“

Holčička se dívá do výběhu, zamyslí se a povídá:
„No jak tu tak koukám na ty maí kwáíčky, tak myslim, že moe kwajta na bauwu doceua seue.“

„Chtěl bych, aby se mnou žena zacházela jako se psem.“

???

„Aby mi dala třikrát denně nažrat a na noc vyhnala z domu.“

Trosečníci: Američan, Angličan a Čech chytí zlatou rybku a ta jim říká:
„Hoši, když mě pustíte, splním vám každému tři přání!“

Američan řekne:
„Chtěl bych se ocitnout u nás v Kalifornii na bezva ranči s hezkou modelkou.“

Američan zmizí.

Angličan řekne, že chce být v Londýně ve svém velkém domě, kde má rychlý Ferrari.

Angličan zmizí.

Čech řekne:
„Mám žízeň. Chcu škopek.“ Vypije ho na EX. „Teď bych chtěl sud piva. A mě to tady samotnýho nebaví, tak ať jsou tady ti dva zase zpátky!“

Povídá Rus:
„Dělám ve fabrice na šicí stroje, tak jsem si řekl, že bych mohl jeden po součátkách pronést domů. Ale ať to skládám jak to skládám, vždycky mi vyjde lehký kulomet.“

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Patrick a Michael byli nejlepší přátelé. Jednoho dne se rozhodli vyrazit na projížďku na kolech, ale když dorazili do půjčovny, všechna kola už byla pryč. Kromě tandemu. Rozhodli se ho vzít, a tak si Patrick sedl dopředu.

Jeli malebnými irskými silnicemi, až dorazili k prudkému kopci. Zastavili a podívali se nahoru. „Begorrah, to je nejvyšší kopec v celé Irsku!“ zvolal Patrick.

„To je pravda, to je,“ odpověděl Michael. „To nám dá pořádně zabrat, to je jisté.“

A tak se do toho pustili, šlapali, co jim síly stačily. Brzy z nich lil pot a sotva popadali dech.

„Proboha, to je ale prudký kopec,“ vydechl Patrick.

„To je pravda, to je,“ vykřikl Michael a ještě víc přidal do pedálů.

Konečně dosáhli vrcholu a zastavili, aby popadli dech.

„Svatí nás ochraňuj, to byl ten nejprudší, nejvyšší a nejtěžší kopec v celém Irsku!“ řekl Patrick.

„To je pravda, to je,“ souhlasil Michael. „A kdybych celou dobu nedržel brzdy, sjeli bychom zpátky dolů!“

Mladá dívka se snaží odvrátit sexuální útok:
„Já jsem nakažená AIDS!“

Útočník odpoví:
„Bez obav, já taky.“