Paní Novákové se rozbila myčka na nádobí. Zavolala proto opraváře; měl čas hnedky druhý den dopoledne. Paní Nováková však už měla naplánovaný jiný program, který nemohla přesunout na jiný termín. Pojala k opraváři důvěru a řekla mu do telefonu:
„Nechám Vám klíč pod rohožkou. Opravte mi prosím myčku a účet mi nechte na kuchyňském stole. Mám psa, ale nebojte se, je to dobrák, nic Vám neudělá. Zato v žádném případě, za žádných okolností nemluvte na papouška!“

Příštího dne opravář přijel. Vše bylo tak, jak se s paní Novákovou domluvili. Klíč našel pod rohožkou a uvnitř se pak potkal s největším a nejstrašnějším psem, jakého kdy viděl. Pes se však choval přátelsky a klidně pozoroval opraváře při práci. Oproti tomu papoušek, to byl parchant. Házel po chudákovi opraváři oříšky, křičel na něj, nadával a bez ustání jej zahrnoval nejsprostšími výrazy. Konečně už to opravář nevydržel a zařval:
„Drž už zobák ty blbá opelichaná stará slepice!“

Papoušek ztichl, kradmo se na opraváře podíval a odpověděl:
„Azore, trhej!“

Bača sedí se synem na úpatí hory a upřeně sledují ovce, jak se pasou. Syn od nich odtrhne oči a zadívá se na vrchol hory, odkud se právě vznesl paraglidista.
„Tati, ten má, ale smůlu,“ pronese.

Otec nehne brvou a jen zamručí. Soustředěně nabije pušku, zamíří a vystřelí. Ovce se přestanou pást, jehňata bečí, pes začne štěkat.

„Tati, netrefils ho, ale aspoň pustil toho člověka.“

Sedí dva důchodci na lavičce a sledují místní fotbalovou jedenáctku. Najednou se jeden z nich chytne za hlavu a začne křičet:
„Jako řezníci, jako řezníci.“

Druhý na to:
„Co blbneš, Franto?“

„No tak se podívej, jdou od porážky k porážce.“

Jízdní pruh ve kterém stojíš se pohybuje vždy nejpomaleji.

Pepíček dostane ve škole za úkol napsat slohovou práci na téma:
„Co bych udělal, kdybych měl miliardu korun.“

Druhý den přinese učitelce svůj domácí úkol, ale na papíře není nic napsáno.
Učitelka se zamračí:
„Pepíčku, proč jsi nic nenapsal?“

Pepíček se na ni podívá a s vážnou tváří odpoví:
„Protože přesně to bych dělal, kdybych měl miliardu korun.“

Večer v televizi je reklama na Niveu, která omlazuje. Staříci zajdou do obchodu a večer si jí namažou na chleba. Ráno babička dědovi říká:
„Ta nivea opravdu účinkuje, ráno jsem běžela na záchod jako dvanáctiletá“

Děda:
„To nic není, já jsem se v noci posral jako dvouletý“

Jeden koktavý pán si stěžuje, že mu koktání překáží v jeho práci.

„A co máte za zaměstnání?“ ptá se druhý.

„Sta-starám se o sle-slepi-pice v drůbežá-žárně“.

„No a jak vám to může vadit?“, diví se druhý.

„No já-já ráno vy-vyháním slepi-pice ven do ohrady, to stačí j-jen říct pi pi pi pi pi, a všech pě-pět tisíc slepi-pic je ve-venku. No a ve-večer, když je mu-musím zahnat do ku-kurníku, tak na ně vovolám kšá kšá, ono se jim mo-moc ne-nechce, ale na-nakonec všechny za-zalezou, a-až na je-jednu. A na tu se j-já ro-rozčílím, a vo-volám na ní kšá kšá, ty slepice jedna pi-pi-pi-pi-pi-pitomá, a pět ti-tisíc slepic je zase ve-venku.“

U brány hřbitova hledí muž na podivný průvod. Za rakví kráčí muž s manželkou a psem dobrmanem a potom dlouhá řada mužů. Stojící muž nevydrží a ptá se, kdo to má pohřeb.
Muž za rakví odvětí:
„To je pohřeb mojí tchýně. Vidíte toho dobrmana? To on napadl tchýni a zakousl ji.“

„To je ale pes, nemohl byste mi ho půjčit na pár dní?“

„Proč ne, jen si musíte stoupnout na konec té řady!“

Radek zve přítele na silvestrovský večírek a vysvětluje:
„Dostaneš se k nám autobusem číslo 26, vystoupíš na předposlední stanici a já bydlím hned naproti, v čísle 28. Zazvoníš loktem u branky a jak se ozve bzučák, strčíš do branky kolenem a už jsi u mě!“

„Propána,“ žasne Martin, „a proč bych měl zvonit loktem a kolenem kopat do branky?“

„Propána,“ zhrozí se Radek, „a to by ses člověče, nestyděl přijít na silvestrovský večírek s prázdnýma rukama?“