Ufóni tajně přistáli na Zemi a po čtrnácti dnech zkoumání došli k závěru, že dominantním druhem jsou zde stroje. Rozhodli se, že na nějakém odlehlejším místě zkusí navázat kontakt. Záblesk světla a na pouštní silnici u benzinové pumpy stojí ufón. Dojde na pár metrů k jednomu stojanu a povídá vysokým, synteticky znějícím hlasem, v lámané angličtině:
„Doveď mě ke svému veliteli.“

Stojan samozřejmě neodpověděl. Tak to ufón zkusil znovu, trochu hlasitěji:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan zase nic. Tak ufón rozepnul pouzdro u opasku, vytáhl paprskomet, odjistil ho a zařval:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan byl bezpochyby vyděšen k smrti, ale neřekl ani slovo. Tak ufón zmáčknul spoušť a z jeho paprskometu model 8A vyrazil paprsek. Celá pumpa během vteřiny zmizela a výbuch odhodil ufóna několik stovek metrů. Po chvíli poblíž přistála kosmická loď a ufóna naložila. Když se probral, velitel mu říká:
„Vidíš, já jsem ti říkal, aby sis nezahrával s frajerem, kterej si omotá péro kolem hlavy a strčí si ho do ucha!“

Dave se jednoho dne chlubil svému šéfovi:
„Víte, znám každého, kdo za něco stojí. Stačí říct jméno, kohokoliv, a já ho znám.“

Jeho šéf už měl dost těchto řečí, a tak ho vyzval:
„Dobře, Dave, co třeba Tom Cruise?“

„Žádný problém, šéfe. Tom a já jsme staří přátelé, to vám dokážu.“

Takže se vydají do Hollywoodu, zazvoní u dveří Toma Cruise a ten vykřikne:
„Dave! Co se děje? Rád tě vidím! Pojďte dál!“

Šéf je ohromený, ale stále pochybovačný. Když odcházejí, říká Daveovi, že to byla jen šťastná náhoda.

„Ne, ne, jen řekněte další jméno,“ povzbuzuje ho Dave.

„Prezident Obama,“ odpoví šéf rychle.

„Jo, starý kámoš. Poletíme do Washingtonu.“

Tak se vydají do Bílého domu. Obama zahlédne Davea při prohlídce, zamává na něj a zavolá:
„Dave, to je překvapení! Právě jsem na cestě na schůzku, ale pojďte se mnou na kávu, musíme si popovídat!“

Šéf už je pořádně otřesený, ale stále není úplně přesvědčený. Když opouštějí Bílý dům, opět vyjadřuje pochybnosti.

Dave ho pobídne: „Tak ještě jedno jméno.“

Šéf si zamyšleně odfrkne: „Papež František.“

„Jasně!“ usměje se Dave. „Papeže znám už roky.“

Tak letí do Říma. Stojí na Svatopetrském náměstí mezi obrovským davem a Dave říká:
„Takhle to nepůjde, šéfe. V tomhle davu mě papež nikdy neuvidí. Ale znám všechny stráže, takže půjdu nahoru a objevím se s ním na balkoně.“

Zmizí v davu a o půl hodiny později se skutečně objeví na balkoně vedle papeže.

Když se pak vrátí dolů, zjistí, že jeho šéf prodělal infarkt a je obklopen zdravotníky. Přiběhne k němu a ptá se:
„Šéfe, co se stalo?!“

Šéf se na něj s posledními silami podívá a zašeptá:
„To už bylo moc. Když jste s papežem vyšli na balkon, chlap vedle mě se zeptal: Kdo do prdele je ten týpek na balkoně s Davem?“

Totálně ožralej chlápek se ve tři ráno dobývá do paneláku. Nějak se nakonec dostane dovnitř a začne se dobývat do bytu. Z něho vyleze ospalá ženská a říká:
„Co tady děláte, chlape?“

„Snažím se dostat domů.“

Ženská:
„Tady nebydlíte!“

„Aha. No tak se moc omlouvám. Už se to nestane.“

Chlápek se začne opět motat po paneláku a odemykat byt ze kterého se vyřítí ta samá ženská a spustí:
„Kolikrát Vám mám ještě říkat, že tady nebydlíte?!?!?!“

„Moc se Vám omlouvám paní, už se to nebude opakovat.“

Chlápek odleze a opět začne hledat svůj byt. Když už ho najde, začne ho odemykat. V tom z něho vyletí ta stejná ženská jako před tím a začne na něho ječet:
„Jasně jsem vám říkala, že tady nebydlíte!“

Chlápek na ni mžourá a zařve:
„HLAVNĚ ŽE TY BYDLÍŠ VŠUDE, TY KRÁVO!“

Potká medvěd zajíce a ten mu říká:
„Čau medvěde, pozdravuje tě Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“

„Co pinďourem ti kroutil!“

Zajíc se strašně chechtá a uteče. Za nějakou dobu se opět potkají.
„Čau medvěde. Co dělá Hroutil?“

„Jakej Hroutil?“

„Ten co pinďourem ti kroutil!“ vysměje se mu zajíc a uteče.

Medvěda už to štve a tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat. Liška mu říká:
„Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hrkal. Až se zeptá, jakej Hrkal, tak řekni: Ten co ti ho tam strkal.“

„To je skvělý. Díky. Fakt, na to bych nepřišel,“ říká medvěd a jde za zajícem:
„Čau zajíci, pozdravuje tě Hrkal.“

„Já vím, říkal mi to Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“

Taxikář veze chlapíka. Ten mu najednou přiloží pistoli k hlavě a povídá:
„Tady u toho lesa zastav a vystup z auta.“

V lese taxikáře opře o strom a zezadu ho přefikne. Když se oba vrátí zpět k autu tak mu chlapík poděkuje a podává 500 Euro.

Taxikář si je vezme a naštvaně povídá:
„Za tolik peněz bych ti dal i bez pistole.“

Chlapík:
„Já vím, ale bez tý pistole bys neměl tak správně stáhnuté půlkyl“

Chuck Norris porazil slunce v soutěži zírání.

Sedí hajný v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu:
„Zeleným navrch, zeleným navrch!“

Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho Cyril:
„Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: Zeleným navrch?“

„Můžu. Já mám totiž v lese na brigádě policajty a oni mi tam sázejí stromky...“

Po nějaké době soužití se mladý pár dohodne, že by mohli mít miminko. Tak do toho praští bez ochrany, pak zkouší různé polohy, homeopatika, babské rady - a pořád nic. Tak vyrazí do centra asistované reprodukce. Vše panu doktorovi vyloží a poprosí ho o pomoc. Doktor natáhne ruce na stůl, zapře se zády o židli a povídá:
„Chlapi, to myslíte vážně nebo si jen děláte srandu?“

Vsadí se v hospodě na srazu myslivců jeden z nich se všema o flašku vodky, že když mu zavážou oči, tak poslepu sáhne na kůži a řekne, kdy bylo zvíře střeleno a jaká je jeho cena. Tak mu je zavážou, dají mu do ruky kůži a on řekne:
„Srna střelená loni, cena je 2 500 korun.“

Tak vypije celou flašku. Ráno se probudí z opice a vidí, že jeho manželka brečí:
„Že jsi přišel ve tři ráno, to bych ti prominula. Ale že jsi mě celou noc osahával a křičel
Krtek za 3.50, to ti nikdy neprominu!„