Vtipy

Dnes ráno jsem byl v trafice. Byl jsem tam pět minut. Když jsem vyšel ven, stála tam u auta policajtka a vypisovala blokovou pokutu. Tak jsem šel k ní a řekl jí:
„Ale no tak, zlato, to takovýmu fešákovi, jako jsem já, nemůžete dopřát ani malou přestávku?“

Ignorovala mě a dál zapisovala pokutu.

Nazval jsem ji nenažranou policajtkou.

Podívala se na mě a začala vypisovat další pokutu, za sjeté pneumatiky.

Tak jsem ji nazval blbou šlapkou.

Tu začala psát třetí pokutu!

Tak to šlo dalších dvacet minut. Čím víc jsem ji dráždil, tím víc psala.

Mně to ale bylo jedno. Já tam byl pěšky.

Jednoho dne se českej Lojza naštve kvůli počasí a vydá se do nebe zeptat, proč u nás pořád prší.
Zabouchá na nebeskou bránu, otevře mu svatý Petr:
„Co si přeješ, Lojzo?“

„Přišel jsem se zeptat, proč u nás pořád prší?“

Na to svatý Petr:
„Podíváme se, co se píše v nebeské knize.“

Chvíli listuje a pak povídá:
„Pojď se podívat. Česká republika, poslanci posrali co mohli – třikrát denně splachovat!“

Na večírku napomenula žena svého muže:
„To už je počtvrté, co sis šel pro zmrzlinu a dort. Není ti to trapné?“

Pokrčil rameny a odpověděl:
„A proč by mělo? Pořád jim říkám, že je to pro tebe.“

Pepíčkova rodina jde na návštěvu k sousedům, kterým se narodil chlapeček bez uší.
Před tím, než tam dojdou, říká tatínek Pepíčkovi:
„Jestli se zeptáš, proč nemá uši, nebo o uších jen cekneš, dostaneš takový výprask, jaký jsi ještě nezažil!“

Pepíček pochopí a na návštěvě říká:
„Jé, to je ale krásné miminko, a má moc krásné palečky a kouzelný malý nosánek, a ta krásná očička...“

„Ty jsi ale hodný Pepíčku…“ je dojatá sousedka.

A Pepíček: „A vidí dobře?“

A sousedka na to:
„Doktor povídal, že je 100% šance, že zrak bude mít v pořádku.“

Pepíček se ušklíbne a říká:
„Tak to je fajn, protože kdyby potřeboval brejličky, byl by dost v prdeli...“

„Pepíčku,“ osloví žáka učitelka, „znáš nějakého plaza?“

„Ano, prosím,“ odpoví hoch. „Had.“

„Správně,“ chválí ho učitelka. „A ještě nějakého bys věděl?“

„Samozřejmě,“ povídá Pepíček. „Druhý had!“

Nový lékař psychiatrické léčebny se při seznamování s pacienty ptá:
„Vy jste se sem dostal jak? Řekněte mi něco o povaze vašich problémů.“

Pacient začne vyprávět:
„Začalo to tím, že jsem se oženil, a to jsem neměl nikdy udělat! Vzal jsem si totiž jednu vdovu, která měla dospělou dceru, která se tím tedy stala mojí nevlastní dcerou.“
„Když nás přišel navštívit můj otec, tak se do dcery zamiloval a potom se s ní oženil. Tedy moje nevlastní dcera se stala mojí nevlastní matkou. Potom se mojí ženě narodil syn, který byl samozřejmě i otcův švagr, protože to byl bratr jeho manželky.“
„No, a protože moje dcera byla mojí nevlastní matkou, její malý bratr, můj syn, se stal mým strýcem. Z toho také vyplývá, že moje žena, která je matkou mojí nevlastní matky, je také mojí babičkou a já jsem tedy její vnuk.“
„Ale to není všechno. Protože mám za manželku svoji nevlastní babičku, nejsem jen její manžel a vnuk, ale jsem i svůj vlastní děda… Už chápete, proč jsem tady?“

Inspektor přijde do třídy na inspekci, sedne si do poslední lavice za Pepíčka a sleduje cvrkot.

Mladá, ztrémovaná učitelka píše na tabuli německou větu, přitlačí, křída se zlomí a tak se pro ni ohne. Když dopíše, tak se žáků ptá, co to znamená.

Hlásí se jenom Pepíček a řekne:
„Překlad zní: To je ale krásná prdelka!“

Učitelka se rozhořčí a posadí Pepíčka s pětkou a poznámkou.

Pepíček se vyčítavě otočí na inspektora a vynadá mu:
„Když to neumíš, tak nenapovídej, kreténe!“

Manžel vstal z křesla a šel se holit do koupelny. V tu chvíli spadly těžké hodiny přesně na místo, kde předtím seděl. Manželka jen suše konstatovala:
„Ty hodiny se pořád opožďují!“

Ženy jsou v zásadě rády, když si chlap říhne nebo uprdne. Obdivují, když muž pije. Dokonce dovedou ocenit, když se chlap večer v posteli obrátí a usne jak dřevo.

Bohužel to funguje jen u mužů do jednoho roku věku.

Vědci ve Švýcarsku vyvinuli tak tenký drát, že jeho tloušťku nedokázali ani za pomoci laboratoří z celé země změřit. Poslali ho tedy do Francie. Francouzi jim odpověděli, že to také nedokážou. Stejně neuspěli ani vědci z Anglie, Německa a dokonce i z Ameriky.

Švýcaři přemýšleli, jak na to. Po dlouhém hledání na internetu narazili na české kutilské fórum. Tam podle ostatních vládl jistý Franta Jedlička z Moravy. Všichni se shodli, že není nic, co by Franta nedokázal. Tak mu tedy drát poslali.

O dva dny později jim Franta odepsal:
„Tož ten drát je široký přesně 0,0000518 mikrometru. Ale zapomněli jste mi napsat, co s ním mám udělat. Chcete na něm vyřezat závit, nebo do toho mám vyvrtat díru, nebo jak?“