Vtipy
Šestkrát větší
Profesor biologie v první ročníku gymnázia vyvolá studentku:
„Tak, slečno Poláková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?“
Poláková vstane a řekne:
„Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!“
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Vránovou.
„Oční zornička ve tmě, pane profesore,“ odpověděla Vránová.
„Správně,“ řekl profesor a otočil se zpátky na Polákovou, „a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamaná.“
Vojáci na opeře
Velitel roty říká vojínům:
„Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu. Přijďte vzorně upraveni.“
Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá:
„Proč jste přinesli ty dárky?“
A vojáci odpoví:
„Jdeme přece na svatbu, ne?“
„To není opravdová svatba,“ praví velitel. „To je divadelní hra.“
Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
„Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem.“
Děda v pojišťovně
Přijde starý děda do pojišťovny, že by si rád uzavřel životní pojištění.
Pojišťovák:
„Neblázněte dědo, kolik máte roků?“
„95, ale chci letět s otcem do zahraničí a to je dobré být pojištěný...“
„Cože? A kolik je otci?“
„Za měsíc mu bude 119.“
„A co bude dělat v zahraničí?“
„Ale, chceme jít dědovi na svatbu...“
„Dědovi?! A kolik je proboha tomu?“
„Nedávno oslavoval 142...“
„A proč se chce v tomhle věku ženit?!“
„No však on nechce, ale rodiče ho donutili...“
Mohlo to být i horší
Jednoho dne se Petr prochází po centru města, když o kousek před sebou zahlédne svého starého kamaráda ze střední školy, Karla.
„Karle, Karle, jak se máš?“ pozdraví ho, když upoutá jeho pozornost.
„Nic moc,“ odpoví Karel.
„Proč, co se stalo?“ zeptá se Petr.
„No,“ povzdechne si Karel, „zkrachoval jsem. A přitom pořád musím uživit rodinu. Netuším, co budu dělat.“
„Mohlo to být horší,“ odpoví Petr klidně. „Mohlo to být horší.“
Asi o měsíc později potká Petr Karla znovu, tentokrát v restauraci. „Tak co, jak to vypadá teď?“ zeptá se.
„Příšerný!“ vyhrkne Karel. „Včera v noci nám shořel dům.“
„Mohlo to být horší,“ prohodí Petr opět s naprostým klidem a pokračuje ve své cestě.
O další měsíc později narazí Petr na Karla potřetí. „Tak co, jak to jde?“ zeptá se.
„Ach!“ vydechne Karel. „Je to čím dál horší. Jedna pohroma za druhou! Teď mě ještě opustila žena!“
Petr jen přikývne, nasadí svůj obvyklý mírný úsměv a pronese svoje známé: „Mohlo to být horší.“
Tentokrát ho ale Karel chytí za ramena:
„Počkej chvíli!“ říká. „Tentokrát tě jen tak nenechám odejít. Třikrát za poslední měsíce jsme se potkali a já ti pokaždé říkal o další katastrofě ve svém životě. A ty mi pokaždé řekneš to samé: - Mohlo to být horší. - Tentokrát, proboha, Petře, chci vědět: jak by to, u všech všudy, mohlo být ještě horší?“
Petr se na něj podívá s tím samým klidným úsměvem. „Mohlo to být horší,“ řekne. „Mohlo se to stát mně.“
Pamela na záchodě
Na záchodě sedí chlap a na dveřích vidí plakát s polonahou Pamelou Anderson. Je na něm napsáno:
„Že má ta Pamela pěkné nohy?“
Pod tím si všimne menšího nápisu. Protože je na hajzlíku šero, chlápek se nakloní víc k plakátu a čte:
„A má i pěkná prsa!“
Dole na papíře je ještě něco, takovým drobounkým písmem. Chlapík se nakloní skoro až ke dveřím a tam je napsáno:
„Jestli ses naklonil až sem, tak si děláš do kalhot!“
Stará stále kouká do okna
Pepa říká v hospodě:
„Chlapi, ta moje stará se pořád dívá do okna. Když prší, když mrzne, nebo když sněží, zkrátka pořád.“
„No a co budeš dělat?“
Pepa na to:
„Asi ji pustím domů!“
Dárek osmiletému
Tatínek se ptá osmiletého synka:
„Co bys chtěl k narozeninám?“
„Menstruační tampóny.“
„Víš ty vůbec, co to je?“
„Nevím, ale v televizi jsem slyšel, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat, jezdit na kole i skákat padákem.“
Smutno v lázních
Vrátí se chlap z lázní a kamarád se ho ptá:
„Tak co, jak bylo?“
„Ále, první večer jsem potkal v baru krásnou ženskou, skončili jsme v posteli. A když bylo po všem, tak si ona sedne a povídá: - Já vlastně nevím, proč to dělám, doma mám hodného, krásného chlapa, děti. - a rozplakala se. Já si taky uvědomil, že své dobré ženě ubližuju a taky mě to rozplakalo.“
„No a co jste s tím udělali?“
„Nic, š*kali a plakali jsme celé tři týdny.“
Ženy přišly do Nebe
Přijde padesát českých žen do Nebe a Svatý Petr jim říká:
„Všechny, které jste byly svým manželům celý život věrné, račte dál, pokud jste je byť jednou podvedly, tak se otočte a běžte do pekla.“
Devětačtyřicet se jich otočí, jen jedna jde pořád dál.
Svatý Petr na ně volá: „A tu hluchou si vezměte sebou!“
Policajt se oženíl
Policajt se oženil. Za pár dnů přijde do služby a kolegové samozřejmě vyzvídají:
„Tak co? Jaká byla svatební noc?“
„Kluci, to mi nebudete věřit,“ povídá novomanžel. „Já jsem byl ráno tak rozespalej, že jsem ze zvyku vytáhl peněženku. Vzal jsem z ní sedm stovek a položil je na noční stolek. Manželka se probudila, kouká na to...“
„Průšvih, co?!“ chytají se za hlavu kolegové.
„Ne, dobrý! Říkala, že v manželství už to není tak drahý a vrátila mi dvě stovky!“