Vtipy
Ženy mají rády chlapy
Ženy jsou v zásadě rády, když si chlap říhne nebo uprdne. Obdivují, když muž pije. Dokonce dovedou ocenit, když se chlap večer v posteli obrátí a usne jak dřevo.
Bohužel to funguje jen u mužů do jednoho roku věku.
Švýcarský drát a moravský zázrak
Vědci ve Švýcarsku vyvinuli tak tenký drát, že jeho tloušťku nedokázali ani za pomoci laboratoří z celé země změřit. Poslali ho tedy do Francie. Francouzi jim odpověděli, že to také nedokážou. Stejně neuspěli ani vědci z Anglie, Německa a dokonce i z Ameriky.
Švýcaři přemýšleli, jak na to. Po dlouhém hledání na internetu narazili na české kutilské fórum. Tam podle ostatních vládl jistý Franta Jedlička z Moravy. Všichni se shodli, že není nic, co by Franta nedokázal. Tak mu tedy drát poslali.
O dva dny později jim Franta odepsal:
„Tož ten drát je široký přesně 0,0000518 mikrometru. Ale zapomněli jste mi napsat, co s ním mám udělat. Chcete na něm vyřezat závit, nebo do toho mám vyvrtat díru, nebo jak?“
Na koníčka
Povídá žena manželovi:
„Pojď se milovat. Ty na mě úplně kašleš. Jediný, co umíš, je dojít si do ledničky pro pivo.“
„No tak dobrá, ale rozdáme si to na koníčka.“
„Když my už se tak dlouho nemilovali, že ani nevím, jak se to dělá!“
„Jednoduše. Stoupneš si na všechny čtyři, já si na tebe sednu a ty mě dovezeš k lednici pro pivo.“
Šestkrát větší
Profesor biologie v první ročníku gymnázia vyvolá studentku:
„Tak, slečno Poláková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?“
Poláková vstane a řekne:
„Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!“
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Vránovou.
„Oční zornička ve tmě, pane profesore,“ odpověděla Vránová.
„Správně,“ řekl profesor a otočil se zpátky na Polákovou, „a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamaná.“
Vojáci na opeře
Velitel roty říká vojínům:
„Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu. Přijďte vzorně upraveni.“
Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá:
„Proč jste přinesli ty dárky?“
A vojáci odpoví:
„Jdeme přece na svatbu, ne?“
„To není opravdová svatba,“ praví velitel. „To je divadelní hra.“
Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
„Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem.“
Děda v pojišťovně
Přijde starý děda do pojišťovny, že by si rád uzavřel životní pojištění.
Pojišťovák:
„Neblázněte dědo, kolik máte roků?“
„95, ale chci letět s otcem do zahraničí a to je dobré být pojištěný...“
„Cože? A kolik je otci?“
„Za měsíc mu bude 119.“
„A co bude dělat v zahraničí?“
„Ale, chceme jít dědovi na svatbu...“
„Dědovi?! A kolik je proboha tomu?“
„Nedávno oslavoval 142...“
„A proč se chce v tomhle věku ženit?!“
„No však on nechce, ale rodiče ho donutili...“
Mohlo to být i horší
Jednoho dne se Petr prochází po centru města, když o kousek před sebou zahlédne svého starého kamaráda ze střední školy, Karla.
„Karle, Karle, jak se máš?“ pozdraví ho, když upoutá jeho pozornost.
„Nic moc,“ odpoví Karel.
„Proč, co se stalo?“ zeptá se Petr.
„No,“ povzdechne si Karel, „zkrachoval jsem. A přitom pořád musím uživit rodinu. Netuším, co budu dělat.“
„Mohlo to být horší,“ odpoví Petr klidně. „Mohlo to být horší.“
Asi o měsíc později potká Petr Karla znovu, tentokrát v restauraci. „Tak co, jak to vypadá teď?“ zeptá se.
„Příšerný!“ vyhrkne Karel. „Včera v noci nám shořel dům.“
„Mohlo to být horší,“ prohodí Petr opět s naprostým klidem a pokračuje ve své cestě.
O další měsíc později narazí Petr na Karla potřetí. „Tak co, jak to jde?“ zeptá se.
„Ach!“ vydechne Karel. „Je to čím dál horší. Jedna pohroma za druhou! Teď mě ještě opustila žena!“
Petr jen přikývne, nasadí svůj obvyklý mírný úsměv a pronese svoje známé: „Mohlo to být horší.“
Tentokrát ho ale Karel chytí za ramena:
„Počkej chvíli!“ říká. „Tentokrát tě jen tak nenechám odejít. Třikrát za poslední měsíce jsme se potkali a já ti pokaždé říkal o další katastrofě ve svém životě. A ty mi pokaždé řekneš to samé: - Mohlo to být horší. - Tentokrát, proboha, Petře, chci vědět: jak by to, u všech všudy, mohlo být ještě horší?“
Petr se na něj podívá s tím samým klidným úsměvem. „Mohlo to být horší,“ řekne. „Mohlo se to stát mně.“
Pamela na záchodě
Na záchodě sedí chlap a na dveřích vidí plakát s polonahou Pamelou Anderson. Je na něm napsáno:
„Že má ta Pamela pěkné nohy?“
Pod tím si všimne menšího nápisu. Protože je na hajzlíku šero, chlápek se nakloní víc k plakátu a čte:
„A má i pěkná prsa!“
Dole na papíře je ještě něco, takovým drobounkým písmem. Chlapík se nakloní skoro až ke dveřím a tam je napsáno:
„Jestli ses naklonil až sem, tak si děláš do kalhot!“
Stará stále kouká do okna
Pepa říká v hospodě:
„Chlapi, ta moje stará se pořád dívá do okna. Když prší, když mrzne, nebo když sněží, zkrátka pořád.“
„No a co budeš dělat?“
Pepa na to:
„Asi ji pustím domů!“
Dárek osmiletému
Tatínek se ptá osmiletého synka:
„Co bys chtěl k narozeninám?“
„Menstruační tampóny.“
„Víš ty vůbec, co to je?“
„Nevím, ale v televizi jsem slyšel, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat, jezdit na kole i skákat padákem.“