Vtipy

„Mám si dát ještě jednu nebo si nemám dát ještě jednu?“

„Břicho říká, že jo, hlava zase, že ne. Hlava je moudřejší než žaludek. Moudřejší tedy ustoupí.“

„Pane vrchní, ještě jednu.“

„Joško, co si daš, vínko nebo slivovicu?“

„Vínko!“

„Bílé či červené?“

„Bílé!“

„Mikulov či Valtice?“

„Mikulov!“

„Suché, polosuché, sladké?“

„Víš co, choď do piči a daj mi tu slivovicu!“

Jednou se rozhodl starší pán navštívit doktora, protože měl problémy se sluchem. Doktor mu udělal vyšetření a doporučil mu naslouchátko.

Za měsíc se pán vrátí na kontrolu a doktor se ptá:
„Tak jak se vám s naslouchátkem žije?“

Pán odpoví:
„Skvěle, slyším úplně perfektně. Ale nikomu jsem neřekl, že ho mám.“

Doktor se zvědavě zeptá:
„A proč ne?“

Pán se usměje:
„Protože už jsem třikrát změnil závěť!“

Jeden muž se rozhodl, že si pořídí papouška, aby mu doma nebylo smutno. V obchodě si vybral krásného, barevného papouška. Prodavač ho ale varoval:
„Tenhle papoušek pochází z nevěstince, takže jeho slovník je trochu... no, řekněme nevhodný.“

Muž si řekl, že ho přeučí, a papouška si koupil. Doma ho dal do klece a papoušek okamžitě spustil:
„No to je ale dům! Nový nevěstinec? A ty jsi nový pasák?“

Muž se zhrozil, ale rozhodl se, že tomu dá čas. Večer přišly domů jeho dcery, a papoušek hned:
„No ne, nové holky! Jaké služby nabízíte?“

Muž se chytil za hlavu,ale doufal, že situaci zachrání jeho manželka. Když přišla domů, papoušek ji pozdravil:
„Ahoj, Marie! Už jsi zpátky?“

V jednom malém městě se v obchodě se zeleninou často zdržoval pomocník prodavače – na první pohled prostoduchý chlapec. Ostatní chlapci z ulice si z něj neustále dělali legraci. Vždy mu dávali vybrat mezi desetníkem a čtvrťákem, a on si pokaždé vzal desetník, protože byl větší.

Jednou si toho všiml zelinář, vzal si chlapce stranou a povídá:
„Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš desetník? Jen proto, že je větší?“

Chlapec se usmál a odpověděl:
„Kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat.“

Mladý muž se ptá své přítelkyně:
„Miláčku, kdybych přišel o všechen svůj majetek, zůstala bys se mnou?“

Přítelkyně se zamyslí a odpoví:
„Samozřejmě, lásko... Ani by mě nenapadlo, že bys mohl přijít o dům, auto a všechny peníze najednou!“

Muž na to:
„Ne, opravdu myslím všechno.“

Přítelkyně se usměje a říká:
„Tak to se nemusíš bát, miláčku. Kdyby se to stalo, už dávno bych byla pryč.“

Dežo čte v novinách:
„Hledá se muž ve věku asi 40 let, který v noci na opuštěných místech přepadává ženy, osahává je a ukazuje jim své přirození.“

Otočí se na manželku a říká:
„Eržika, myslíš, že by mě na to místo vzali?“

Manžel přijde ráno do kuchyně, kde žena cosi kutí u sporáku. Najednou k němu skočí, obejme ho, strhne na stůl a povídá:
„Drahý, teď hned spolu musíme mít sex.“

Užijí si a chlap se překvapeně ptá:
„Co tě to popadlo, takhle po ránu ?“

„Ale, vařím vajíčka na hniličku. Zastavily se nám hodiny a potřebovala jsem nějak stopnout tři a půl minuty ...“

V sanitce jedou čtyři, vpředu sedí řidič a sestřička, vzadu lékař s pacientem. Jízda do nemocnice probíhá normálně, když najednou řidič pustí volant, oběma rukama si chytne vlastní krk a začne se škrtit, chrčet a převalovat očima.

Sanitka se nekontrolovatelně dostává do protisměru. V poslední chvíli vedle sedící zdravotní sestra chytne kabelu a z celé síly jí praští řidiče po hlavě. Řidič uchopí volant a normálně pokračuje v cestě.

Po čase se všechno zopakuje znovu. Řidič pustí volant, oběma rukama se škrtí, chrčí, převaluje očima. Sestra ho praští po hlavě, on uchopí volant a opět pokračuje v cestě.

Když se to zopakuje asi popáté, znepokojený pacient se ptá doktora co se to děje, a zda vůbec dojedou v pořádku do nemocnice. Doktor mu s klidem odpovídá:
„Nebojte se. Manžel sestřičky se dnes ráno oběsil a řidič si z ní dělá srandu.“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů?

Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se. Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou - a kuřata já vám klidně podržím.“