Vtipy

Jednoho dne se Petr prochází po centru města, když o kousek před sebou zahlédne svého starého kamaráda ze střední školy, Karla.

„Karle, Karle, jak se máš?“ pozdraví ho, když upoutá jeho pozornost.

„Nic moc,“ odpoví Karel.

„Proč, co se stalo?“ zeptá se Petr.

„No,“ povzdechne si Karel, „zkrachoval jsem. A přitom pořád musím uživit rodinu. Netuším, co budu dělat.“

„Mohlo to být horší,“ odpoví Petr klidně. „Mohlo to být horší.“

Asi o měsíc později potká Petr Karla znovu, tentokrát v restauraci. „Tak co, jak to vypadá teď?“ zeptá se.

„Příšerný!“ vyhrkne Karel. „Včera v noci nám shořel dům.“

„Mohlo to být horší,“ prohodí Petr opět s naprostým klidem a pokračuje ve své cestě.

O další měsíc později narazí Petr na Karla potřetí. „Tak co, jak to jde?“ zeptá se.

„Ach!“ vydechne Karel. „Je to čím dál horší. Jedna pohroma za druhou! Teď mě ještě opustila žena!“

Petr jen přikývne, nasadí svůj obvyklý mírný úsměv a pronese svoje známé: „Mohlo to být horší.“

Tentokrát ho ale Karel chytí za ramena:
„Počkej chvíli!“ říká. „Tentokrát tě jen tak nenechám odejít. Třikrát za poslední měsíce jsme se potkali a já ti pokaždé říkal o další katastrofě ve svém životě. A ty mi pokaždé řekneš to samé: - Mohlo to být horší. - Tentokrát, proboha, Petře, chci vědět: jak by to, u všech všudy, mohlo být ještě horší?“

Petr se na něj podívá s tím samým klidným úsměvem. „Mohlo to být horší,“ řekne. „Mohlo se to stát mně.“

Na záchodě sedí chlap a na dveřích vidí plakát s polonahou Pamelou Anderson. Je na něm napsáno:
„Že má ta Pamela pěkné nohy?“

Pod tím si všimne menšího nápisu. Protože je na hajzlíku šero, chlápek se nakloní víc k plakátu a čte:
„A má i pěkná prsa!“

Dole na papíře je ještě něco, takovým drobounkým písmem. Chlapík se nakloní skoro až ke dveřím a tam je napsáno:
„Jestli ses naklonil až sem, tak si děláš do kalhot!“

Pepa říká v hospodě:
„Chlapi, ta moje stará se pořád dívá do okna. Když prší, když mrzne, nebo když sněží, zkrátka pořád.“

„No a co budeš dělat?“

Pepa na to:
„Asi ji pustím domů!“

Tatínek se ptá osmiletého synka:
„Co bys chtěl k narozeninám?“

„Menstruační tampóny.“

„Víš ty vůbec, co to je?“

„Nevím, ale v televizi jsem slyšel, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat, jezdit na kole i skákat padákem.“

Vrátí se chlap z lázní a kamarád se ho ptá:
„Tak co, jak bylo?“

„Ále, první večer jsem potkal v baru krásnou ženskou, skončili jsme v posteli. A když bylo po všem, tak si ona sedne a povídá: - Já vlastně nevím, proč to dělám, doma mám hodného, krásného chlapa, děti. - a rozplakala se. Já si taky uvědomil, že své dobré ženě ubližuju a taky mě to rozplakalo.“

„No a co jste s tím udělali?“

„Nic, š*kali a plakali jsme celé tři týdny.“

Přijde padesát českých žen do Nebe a Svatý Petr jim říká:
„Všechny, které jste byly svým manželům celý život věrné, račte dál, pokud jste je byť jednou podvedly, tak se otočte a běžte do pekla.“

Devětačtyřicet se jich otočí, jen jedna jde pořád dál.

Svatý Petr na ně volá: „A tu hluchou si vezměte sebou!“

Policajt se oženil. Za pár dnů přijde do služby a kolegové samozřejmě vyzvídají:
„Tak co? Jaká byla svatební noc?“

„Kluci, to mi nebudete věřit,“ povídá novomanžel. „Já jsem byl ráno tak rozespalej, že jsem ze zvyku vytáhl peněženku. Vzal jsem z ní sedm stovek a položil je na noční stolek. Manželka se probudila, kouká na to...“

„Průšvih, co?!“ chytají se za hlavu kolegové.

„Ne, dobrý! Říkala, že v manželství už to není tak drahý a vrátila mi dvě stovky!“

Maminka jde se svou hyperaktivní dcerou k psycholožce. Dcerka začne běhat po čekárně a pokřikovat na čekající lidi. Maminka tichým hlasem povídá:
„Kamilo, buď v klídku, Kamilo, buď v klídku.“

Psycholožka říká mamince:
„To je úžasné, jak klidně dokážete Kamilu napomenout. Z Kamily tak vyroste určitě přátelský, milující a šťastný člověk.“

„Kamila jsem já. Ten spratek se jmenuje Žofie.“

Spadne učitelka do pekla. Celá bezradná chodí mezi řvoucími hříšníky a šíleně se smějícími čerty. Pak najde nenápadný koutek, tam si v klidu sedne.

Jde kolem Lucifer a zděšeně se ptá:
„Ženská, co vy tady? Vy patříte do nebe, tady je peklo!“

„To je peklo?“ diví se učitelka. „A já myslela, že je velká přestávka!“

Kovboj zachrání kouzelnému dědečkovi život a ten mu slíbí splnit tři přání. Kovboj se zamyslí a přeje si:
„Chtěl bych mít na svém ranči super luxus vilu s bazénem.“

„Máš ji,“ kývne dědeček.

„A v té vile bych chtěl mít padesát špičkových sexbomb, aby roztahovaly nohy, jen se na ně podívám.“

„Budiž. A to poslední přání?“

„Chtěl bych mít takový péro jako můj kůň.“

„To je splněno,“ řekl dědeček a zmizel.

Kovboj nemešká a tryskem uhání domů. Přijede na svůj ranč a co nevidí – místo staré chalupy stojí přepychová vila jako v Hollywoodu, před ní místo koryta pro dobytek je bazén. Kovboj seskočí z koně, vběhne do vily a tam se na podlaze před ním produkuje, vzdychá a roztahuje nohy padesát nadržených sexbomb. Kovboj to už nevydrží, strhne si kalhoty... a zakleje:
„Do prdele!!! Dvacet let jezdím na tom koni a nevím, že je to kobyla!!!“**